Představ si, co by bylo kdyby...
Tak si to představ, milion lidí se hodinu snažilo něco změnit – tedy snažilo,
prostě nemysleli vlastní hlavou,dali na radu někoho a šli stávkovat.
Abych řekla pravdu, proti stávce jako takové, nic nemám, pokud má smysl.
Ale ty naše „hodinovky“ maj spíš smysl pro nesmysl.
Jo, kdyby to bylo na tejden a opravdu všichni by se zapojili – to by byla jiná –
to by byl panečku, šupec..
Vem si třeba, kdyby učitelé řekli, že školní rok nezačne do té doby, dokud jim
nebude přiznán hrubý plat 30 000,- Kč. A neučili by, ani nehlídali dětičky.
To by museli doma zůstat i rodiče, tedy aspoň jeden z obou. Do práce
by proto nedorazilo kvantum lidí. Autobusy a vlaky by jely poloprázdné, protože
by žactvo necestovalo a lidí, co dojíždí denně do práce, by taky jelo jen pár.
Jak dlouho myslíš, že by ta situace trvala? No, garantuju, že moc dlouho ne.
Maximálně 3 dny a že by to bylo znát, to mi věř. I penízky by se někde
„našly“ – jen aby ti nahoře ještě nějakou dobu mohli vydržet u korýtek.
Jenže, tohle my nedovedem, my máme v sobě pořád zabudovanej strach.
Přežitek totalitních let.
I když, co myslíš, nekloužeme zase po nakloněné rovině?
