Není nad podívanou,
když v restauraci,
co nenazýváte svou,
od rána každého to dne
se stejná řada lidí cpe
výtvory cizí kuchyně.

V hojnosti hudby,
"rádobyexotických" vůní,
připáleného oleje,
cinkotu a slov
zkuste si dát -
svíčkovou.

(Jak velká kompozice barev
i Manet pro svůj "Bar" by pro ni šel.)

Můj ty světe, všednosti a hlouposti,
zde docházíš své dokonalosti
Nevědomí teenageři se každodenně opičí
po křiklavé lehkomyslnosti televizních reklam
a platí pětikilem oceňování skromnosti.
(Zmrzlina je goodie,
super salát dneska nedochutili)

Všichni se drží svého talíře hojnosti
jak raci poustevníčci skořápky,
zatímco

reprodukovaný lomoz
z amplionů

obrací oči,

srdce
někdy i žaludek.

Stolování bez bělosti pláten
snad ze strachu před krví skvrn,
(vy zíráte, my zíráme) - už není co byl
s neustálým kvílením
odstrkovaných židlí
co přehluší i reprolomoz.

Nastává invaze jinam.

Posléze
při pohledu oknem
zůstane

na pozadí

obraz
rozlehlého místa

židlí a stolů.
S nastraženýma ušima zírají
tupě a upřeně

k vchodovým dveřím.