Zase je to tady. Ptáte se, co? Já občas taky, ale v podstatě to má jediné pojmenování. Volby. V nadcházejících dnech se opět zvednou masy lidí, očekávám krásných třicet procent voličů, a půjdou vhodit kus papíru se jmény, která jim nic neříkají do urny. I když do Evropského parlamentu může kandidovat kdokoli, stejně se vše točí okolo předních politických stran a jejich masivní kampaně za peníze voličů (ve volebním období jsou to voliči a potom daňoví poplatníci). Reportéři ještě stráví mnoho nocí nad materiály, které sesbírají během meetingů na různých místech republiky. Je mně jich upřímně líto, protože je to práce opět zbytečná a opět o tom samém. Při představě „eurovoleb" se jen děsím, těch předčasných, které zavinila drzost, neurvalost a mocichtivost předsedy sociálních demokratů Jiřího Paroubka. Prostě nic, co by nikdo z nás nevěděl.

Nikdy jsem se nepřikláněl ani k pravici, ani k levici a snažil být se nestraník a pozorovat, co kdo nabízí, ale ono je to jedno, každý nabízí, jen to co se mu hodí. A když už přijdou s reformou, která není sice populární, ale přinese peníze do státní kasy, která je vymetená jako krámek po Vánocích, je zle. Ale dost již vážných věcí. Pojďme to vzít s humorem, protože humor a hudba jsou nejlepšími přáteli v nejtěžších chvílích života člověka (upravená citace z filmu Dva lidi v zoo).

Hit letošních voleb je ojedinělý a na Zemi takřka nevídaný. UFOni na meetingu ČSSD a pár vajec do vola. Neobvyklá kombinace, že?! Až jsem se v pondělí ráno divil tomu, že se nenachomýtli i komanči, kteří jsou v naší republice po mnoho let stálou atrakcí a středem zájmu nejen na poutích. Naše největší šláfencimra je jich skoro plná.  Jen se jim více potí ruce. To jak se pevně drží růžičkářů, kteří si na ně už upilovali trní. Na planinách je není tak vidět, raději se drží ve stínu a číhají ze zálohy. Podávají vajíčka a tváří se nevinně. Cíl je jasný a obří - sic ne tak na výšku, ale s roztaženýma rukama dokáže zabrat plochu i několika hajzlíků najednou. Není divu, do toho se pak střílí jedna radost.  Nikde se ale nepíše, jaká vajíčka jsou v trendu vrhačů. Zatím jsem zahlédl jen ta syrová na ceduli Lidového domu tak nelidově pokřtěného. Jedna fotografie je neakceptovatelný vzorek z čehokoli, natož z něčeho tak malého, jako je vejce. Nejspíše preferují tříštivou a místy až tahavou sílu produktů. Určitě to vypadá moc dobře, když se žloutek ve spojení s bílkem rozprostřou. Kdyby svítilo více slunce, stačilo by popepřit a byla by z toho výtečná volská oka - přesně jako ze čtvrté cenové, kterou naše vláda bezpochyby je, ale prezentuje se jako Cafe Imperial. Vejce na hniličku by byla jistě lepší variantou. Při transportu na meeting nenesou takové náklady na zajištění jejich bezpečnosti a můžou se nosit i po kapsách. Náraz je intenzivnější, a když je i dobře mířený, zabrání řečníkovi dalšímu vypouštění pukavců z huby.  Kdybych mohl upřednostnit určitou úpravu, byl bych pro vajíčka natvrdo. Náraz jistě nekompromisně protrhne i instalované deštníky, potřísní nabouchanou ochranku a ještě stačí znemožnit dotyčného.

Vážení, co si budeme nalhávat. Všechny vaječné útoky jsou marné a nic nezmění. Politici si už dávno zvykli na zesměšňování z davu. Hlavní je pro ně upoutat pozornost. Pokud se najde v zástupu lidí slabší jedinec, který se zhlédne v jejich projevech, nastává situace tolikrát opakovaná v dějinách lidstva. Jediným slovem fanatismus v umírněné podobě. Je mi líto, že předvolební meetingy nejsou v období Velikonoc. Vrhači by mohli házet neobvyklé kraslice v podobě pestrobarevných dlažebních kostek. To už by mělo žádoucí efekt.