Světlo a stín,
střídá se téměř pravidelně,
je naprosto zřejmé,
můj klín,
po tobě mlčky touží
a hrouží
se do vlhkých snů,
po žízni vyprahlých dnů...
Steny,
rezonují,
vlnobitím o bílé stěny,
zvuk se zajíká,
zaniká,
v hluchých tkáních
polštářů
a do snářů,
se utíkám
o radu,
co bude dál...