Dopis od Irbise horského

Jmenuji se Chalvanocifron a mám tu čest být irbis, latinsky Uncia uncia. Píšu Vám tento víc než znechucený dopis, protože „jeho Veličenstvo“ lev se k tomu očividně nechystá.

Dobrý den.

               Jmenuji se Chalvanocifron a mám tu čest být irbis, latinsky Uncia uncia. Píšu Vám tento víc než znechucený dopis, protože „jeho Veličenstvo“ lev se k tomu očividně nechystá. To jen potvrzuje mou teorii o lvech: arogantní panovační balvani, co dělají příbuzným v Africe konkurenci. Štěstí, že patřím k tomu nejdokonalejšímu druhu šelem, k irbisům a že žiju na tom nejdokonalejším místě na světě, Himalájích. Rád bych, abyste věděli, že lidi odjakživa nesnáším. Nemohu Vás ani cítit, ale nachávám Vás na pokoji. Ale po tom dnešku už přestává všechno!!!!! To je prosím vrchol!! A vůbec. Musím sníst nejmíň půlku támhletoho králíčka, abych vůbec mohl pokračovat.

               Mňam. Snědl jsem ho pro jistotu celého. No… Kde jsem to přestal? Aha.

               Ten dnešek nestál odrána za nic. Vzbudil mě hlad a já se zděšením zjistil, že si okusuji svůj nádherný huňatý ocas. S tlamou plnou chlupů jsem vstal a začal se protahovat. Byla docela zima. Pak jsem šel shánět snídani. Mám vyhlídnuté jedno údolíčko, kde se každé ráno pase stádečko tučných, šťavnatých koziček. A já kozičky k snídani miluju. (Mám to po nebožce mamince. Ta vám tak milovala jídlo, že by pro kousek masa navíc udělala cokoli. Zašla dokonce tak daleko, že slézala z hor a chodila lidem vyžírat kurníky. No, zapomněla, že slípky tropí docela rámus, takže ji hned při druhém pokusu chytli. Tenkrát bylo zas o jednoho irbise míň. V celé vesnici už ale zbyly jen dvě slepice.)

                Když jsem byl těsně před údolím, schoval jsem se za velký kámen, přikrčil se a mocným skokem jsem balvan přeskočil. Dělám to tak každé ráno. Přistanu vždy uprostřed stáda koziček a líbezně se na všechny zazubím svými krásnými  ostrými zoubky. Kozičky to tak vyděsí, že začnou zoufale běhat kolem dokola, vrážet do sebe a vyděšeně mečet. Já pak za nimi jen tak blaženě hopkám, ocas za mnou vlaje a užívám si toho nádherného pocitu, kdy kolem vás snídaně jen tak zděšeně pobíhá. Když jsem ale dnes se svým okouzlujícím úsměvem přistál v údolíčku, žádné kozičky tam nebyly. Tedy… jedna. Zrovna si ji opékal na rožni nějaký člověk. Na sobě měl oblečený krásný kožich. Když jsem si ho prohlédl, zvedl se mi žaludek. Kožich byl bílý a měl na sobě tmavé skvrny!!! (Bléé, asi budu blinkat!!) Dál jsem se zděšením shledal, že ona koza byla zrovna ta nejtučnější a nejšťavnatější, kterou jsem si šetřil na dnešní ráno! Srst na zádech se mi zježila. Tohle bylo na mě moc. Přikrčil jsem se a vší silou se odrazil. Bohužel, zrovna v té chvíli si člověk lehl. S mocným skřekem jsem mu proletěl nad hlavou a skončil v malém jezírku za jeho zády. Když jsem se z ledové vody vyškrábal, byl jsem odhodlaný nemilosrdně sežrat první živou věc, kterou uvidím.

               Nenávidím ledová jezírka. Pro irbise znamenají smrtelné nebezpačí, jak mě před pár lety poučil nebožtík můj strýc dřív, než do jednoho spadl. Teď jsem ovšem měl o moc větší štěstí než můj strýc a navíc, na rozdíl od něj, umím plavat. Najednou jsem před sebou uviděl králíčka. Strnule na mě zíral z křoví. Patrně nevěděl, co si o mně myslet. Zato já měl v hlavě okamžitě jasno. S vítězným řevem jsem se vrhl za ním. Voda za mě crčela na všechny strany, větvičky mě šlehaly, ale mně to nevadilo. Potřeboval jsem se uklidnit. Potřeboval jsem snídani!

               Po snídani jsem se rozhodl zajít si k blízkému potůčku. Jednak tam někdy bývá Kalbonolora, což je velice pohledná samička, a jednak jsem si chtěl lehnout na sluníčko vedle potůčku, vrnět a prohlížet si, jakou mám nádhernou huňatou srst. (To dělával i nebožtík můj tatík. Každé ráno se rozvalil na travnatém plácku u potůčku, vyhříval se a spokojeně vrněl. Byl jsem ještě malé huňaté kotě, když přiletěl veliký vrčící stroj, nahoře s vrtulí, a vystoupili z něj dva velice tlustí lidé. Ještě teď, když si na to vzpomenu, se mi sbíhají sliny. Ten menší ukázal buclatým prstíkem na tátu. O chvíli později jsem seděl na kameni, pozoroval létající stroj mizící v dáli a tátův nádherný chlupatý ocas, jak vlaje z jednoho okýnka a třepotá se ve větru. Jo, irbisů tehdy zas o jednoho ubylo.)

               Sluníčko svítilo a mně se vracela nálada. Šťastně jsem hopkal z balvanu na balvan, lapal sněhové vločky a honil kamínky, které se kutálely dolů. Zrovna jsem stál na jednom z balvanů na zadních nohách a snažil se chytit do tlamy obvzvlášť velkou sněhovou vločku, když se ozvala ohlušující rána a já se skřekem zmizel za balvanem. Vzápětí se objevil člověk, kterého jsem viděl ráno, a mířil na mě nějakým klackem, nebo co to bylo. Rozhodl jsem se, že ho tentokrát už opravdu sežeru. Něco se mi ale stalo s tlapou. Nemohl jsem rychle vyskočit. A najednou se objevil další člověk. Řítil se dolů z kopce a strašně řval. Vždycky jsem si myslel, že nejste tak úplně normální. Měl obrovské nohy, obrovské ruce a dlouhé bílé chlupy za ním vlály ve větru. Ten člověk přede mnou zahodil klacek a zaječel: „Yetti!!!!!!!“ Potom se taky rozběhl dolů z kopce, ale uklouznul a spadnul. Nejspíš se praštil do hlavy. Se zájmem jsem pozoroval toho chlupatého, jak s řevem seběhnul kopec a pokračoval dál údolím. Za chvíli mi zmizel z očí. Vyškrábal jsem se zpoza balvanu. Ke své nelibosti jsem zjistil, že kulhám. Dopajdal jsem se podívat na toho člověka s klackem. Ležel na zemi a nehýbal se. Očichal jsem ho. A pak jsem si vzpomněl, že je akorát čas k obědu.

               Teď jsem zas doma. Tlapa trochu bolí, ale nic vážného to nebude. Dozítra už ale nehodlám nikam chodit a upozorňuji Vás, že jestli se to stane ještě jednou, rozhodně to neplánuju přežít. Je to skandál! Jsme vymírající druh, žijeme pouze v Himalájích a už nás nezbývá ani pět tisíc! Takže jestli do pondělí nedostanu alespoň deset koziček, pět králíčků, tři kuřátka, bazének, mlíčko, dva polštářky a čůračku s písečkem, určitě vymřu! Naschvál! A jestli tu najdu ještě někoho s klackem, tak ho bez váhání sežeru! A basta!

               Zdraví 
               Chalvadocifron (irbis)