Alejandro Gonzalez Iñárittu – nedoceněný mexický režisér

    Profil a dílo nadaného mexického režiséra.

Jestli nejste úplní filmoví barbaři, jméno tohoto režiséra jste museli zaslechnout nejpozději letos v souvislosti s americkými Oscary a filmem Babel. Iñárittu se ovšem kolem kamer a herců, stříbrného plátna  a Oscarů točí už nějakou dobu. „El Negro“, jak se mu přezdívá, se narodil v samém srdci tequilového státu – v Mexico City. Člověka by těžko napadlo, že režisér světového formátu začínal jako DJ v rádiu. Zároveň studoval obor filmové tvorby a divadla. Hle, muzika se s filmem propojila a Alejandro mezi léty 1988 a 1990 složil hudbu pro šest celovečerních mexických snímků. Cesty filmařské ho dále zavedly do Mexican TV, kde působil jako produkční, časem pro televizi začal natáčet reklamy. Chlapíkovi to ale bylo málo, od televize upustil a pod hlavičkou své vlastní společnosti Zeta Films se pustil do rozsáhlejší tvorby. Neustále se také vzdělával a to pod vedením polského režiséra Ludwika Margulese, četl spousty scénářů, přemýšlel nad vlastními náměty. V té chvíli nejspíš přišel zlomový okamžik. Alejandro se setkává s Guillermem Arriagou. Fanfáry odtroubily příchod dvojice malířů emotivních scén a vypjatých příběhů. Původně měli v plánu natočit 11 krátkých příběhů zachycujících Mexiko v plné kráse i ošklivosti.

Ze 36 konceptů však rozpracovali pouze 3. Tři příběhy, které zdánlivě nemají nic společného, tři příběhy, které propojí jedna krátká chvilka, daly dohromady snímek Amores perros: Láska je kurva. Tak trochu zrakový klam pro pozorného diváka. Podíváte-li se pozorněji, objevíte mnohé spojitosti. Ve všech třech příbězích se objevují psi – nejlepší přátelé člověka, všichni tři hrdinové jsou na nich existenčně závislí, ať je to bezdomovcova smečka tuláckých psů, Octaviův rafan vydělávající peníze v psí aréně, nebo salónní plyšáček modelky po autonehodě. El Chivo (Benicio del Toro) – bezdomovec, Valeria (Goya Toledo) – modelka, Octavio (Gael García Bernal) – chudý mladík. Jim je společná touha po lásce. Octavio bezmezně miluje sestru svého bratra hrubiána a zloděje. Valerie zdeptaná beznadějnými vyhlídkami po autonehodě touží po přítomnosti svého přítele, jež kvůli ní opustil rodinu. A El Chivo by se naopak rád ke své rodině vrátil. Iñárittu vám odkrývá jejich osudy každý zvlášť a vy najednou zjišťujete: „Ano, tohle zapadá do tamté situace a tamto do této!“ Na konci vám vyloupne jednolitý příběh. Iñárittu si tímto filmem otevřel dveře do celého světa.

Neméně úspěšný byl jeho další snímek 21 gramů. Jakási Alejandrova fascinace ve spojování cizích životů prostřednictvím vypjatých okamžiků opět zapůsobila  na diváky i kritiky. Znovu zde nacházíme tři odlišné typy lidí peroucí se různým způsobem se svým životem: Paul Rivers (Sean Penn) je těžce nemocný, čeká na transplantaci srdce, zatímco jeho manželka se beznadějně snaží o umělé oplodnění, jejich vztah je na pokraji zhroucení; Christina Peck (Naomi Watts) má za sebou bouřlivá léta, snaží se udržet svůj nynější klidný život s milujícím manželem a dvěma dcerkami; Jack Jordan (Benicio del Toro) je bývalý trestanec, od základu mění svůj život, obrací se k víře v Boha a bezmezně se této víře oddává. Film oplývá všemi význačnými rysy Iñárittuovy tvroby. Nejenže si zde opět hraje s časovou rovinou a příběh vám servíruje v různě sesbíraných střípcích, ale spojovacím článkem se zde znovu stává tragická nehoda. Člověk  by řekl, že to bude na jedno brdo to stejné, ale dění dostává úplně jiný rozměr než předešlé Amores perros. 21 gramů je namalováno obrovskou paletou silných emocí – od milostných po náboženské. Když napravený hříšník Jack nechtěně a velkým nedopatřením srazí Chritstinina manžela a dcerky, strhne se přímo citová bouře. V Jackovi se láme jeho víra, v Christině zájem o veškerý život. Paul dostává srdce Christinina manžela a poté, co se s ní setká, nenávratně je k ní přitahován. Až do konce vydrží divák se zatajeným dechem a mozkem jedoucím na plné obrátky.

Průzračnější ráz Alejandrovy tvorby dostal jeho nejnovější film Babel. Babel, Babylon, zmatení jazyků, přesně o tom je tento film. Tahle lahůdka je mnohem přístupnější pro obyčejné „neintelektuální“ diváky. Ve střídání rovin příběhu se bez problému vyznáte, přesně víte co se právě děje. Ale právě tímto nenabyl film takového zatajeného kouzla jako předchozí kousky. Babel totiž „jen“ sledujete. Těžko říci, zda je to přínos, či propad. Záleží na tom, co od filmu čekáte. Na druhou stranu se nemusíte bát o nedostatek patových situací řešených především srdcem. Dokonce i miláček žen Brad Pitt ukáže svou hereckou vyspělost a rázem se z udržovaného šamponka promění v nezdolného hrdinu. Setkáváme se zde s už známými herci z Amores Perros – Gaelem Garcíou Bernalem a Adrianou Barraza. Jako největší přednost bych vyzdvihla důvěryhodnost každičkého pohybu herců. Jakýkoliv záchvěv rtů, každé slovo působí naprosto skutečně. Mezi filmovou obcí bylo ale také vzneseno několik výtek. Jednou z nejčastějších je přílišná našroubovanost příběhu mladé hluchoněmé dívky, který by ovšem vydal na samostatný film. Jednoznačně se však snímku nedá upřít kvalitní podívaná: Dva maročtí klučinové dostanou od otce pušku  (dar od Japonského lovce s hluchoněmou dcerou), z hecu nechtěně postřelí ženu v právě projíždějícím autobuse, zatímco její děti putují s chůvou do Mexika, odkud budou mít problém se vrátit… Babel byl nominován na Oscara za nejlepší film (21 gramů i Amores Perros už také měli některé z nominací), ocenění se však dostalo Scorseseho Skryté identitě. Tak možná se Iñárittu dočká příště, u nějakého dalšího emočního spletence. Bude také zajímavé sledovat, jak se jeho tvorba bude vyvíjet dál, neboť se proslýchá, že jeho „pravá ruka“ Guillermo Arriaga přestává být jeho spolupracovníkem.

Tvorbu Alejandra Gonzaleze Iñárittua bych doporučila každému, kdo nehledá konzumní zábavu. Možná je i lepší pustit si film v klidu doma, kde vás nic neruší a vy můžete naplno vnímat podněty, které vám jednotlivé scény přináší.