Grindhouse

Aneb když se udělá tak béčkovité béčko, až je to vlastně nejáčkovitější áčko.


Zlatá léta americké kinematografie
Grindhouse byla kina, ve kterých se asi před třiceti léty promítaly v Americe ty největší tak zvané braky, jenž mnohdy nabízely divákovi takové věci jako strach, hnus, erotiku a akci. Pro tyto levné filmy se ujal název exploitation films. Kina rovněž nabízela takzvané double-feature, tedy dva filmy za cenu jednoho. Hlavními typy těchto filmů byly například motorkářské snímky (na kterých začínali mimo jiné herci jako třeba Marlon Brando nebo Jack Nicholson), splatter horory, ve kterých šlo většinou především o násilí (série Pátek třináctého, série Noční můra na Elm Street, Cannibal Holocaust), zombie horory, kde většinou nějakým způsobem zmutovaná (nemoc, obživení mrtvol, pokusy atd.) část populace plení tu normální část a mnohé další subžánry. A právě na časy těchto filmů si zavzpomínali populární režisérové Quentin Tarantino a Robert Rodrigueze.

Quentin Tarantino
Quentin strávil mládí prací ve videopůjčovně, což mu jednak nesmírně rozšířilo obzory, co se všech filmových směrů týče, ale také to definovalo celou jeho příští kariéru. Po pár neznámých pokusech konečně prorazil do showbyznysu s filmem Reservoir Dogs, česky Gauneři. Tato gangsterka, byla, stejně jako následující Pulp Fiction, chválena za nezávislost, originalitu a množství více či méně viditelných kulturních odkazů. Následovala série Kill Bill, jenž byla přijata chladněji, stále si však diváci pochvalovali experimentálnost a nadsázku, čehož obojího se ve filmech stále nešetřilo.

Robert Rodriguez
Jak se říká „co Hus slovem, to Žižka palcátem“, zde to platí podobně. Zatímco Quentin je mistrem scénáře a dialogů, do kterých také situuje celé těžiště svých filmů, Rodriguez je mistrem akce, obrazu a celkové atmosféry. Jeho kariéra začala levným snímkem El Mariachi, který se však určitým lidem natolik zalíbil, že dali Robertovi několikrát větší rozpočet, aby natočil dražší verzi, která se nakonec jmenovala Desperado. Následovalo pokračování Desperada, Tenkrát v Mexiku, a další filmy, jako Od soumraku do úsvitu, Čtyři pokoje nebo Sin City. Mezi tyto veskrze akční a krvavé filmy pak vložil několik snímků věnovaných svým dětem, jako Spy Kids nebo Žraločák a Lávovka. Z jeho filmů sálá jižanský temperament a horkokrevnost, podobně jako Tarantino holduje nadsázce.

Společný počin jménem Grindhouse
Vznikl jako double-feature, tedy dva filmy hned po sobě – první Tarantinův Death Proof a druhá Rodriguezova Planet Terror. Prostor mezi filmy vyplnily fiktivní trailery v dobovém duchu. Oba dva díly se také nesou v jistém druhu příjemně retro atmosféry. Nutno ještě podotknout, že v Evropě byly kvůli poměrnému finančnímu neúspěchu v USA, filmy promítány zvlášť, se skoro měsíční prodlevou. Přišli jsme tak taky o skoro všechny falešné trailery, které jsou ale samozřejmě dávno na YouTube a určitě vyjdou na DVD verzi, takže nezoufejme…

Death Proof (u nás zcela nepochopitelně přeloženo jako Auto Zabiják)
Jako první měl u nás premiéru Tarantinův splatter počin. V tomto filmu hraje hlavní housle postava stárnoucího kaskadéra Mika (Kurt Russel, zpátky ve formě), který trpí zvláštní úchylkou a to sice, že svým kaskadérským autem, jenž je celé vyztuženo a proto ho nazývá Death Proof (Smrti Odolné), zabíjí mladé a krásné dívky. Pak však narazí na bandu kaskadérek, které se příliš nechce přejít do kašovitého skupenství na Mikeově nárazníku, takže se sériový vrah dočká celkem těžkých chvilek. Už od první chvíle filmu je jasné, že se jedná o další typickou Tarantinovku – sledujeme nikdy nekončící řady dialogů mladých dívek, úžasné herecké výkony (hrdinky dokáží mluvit o typicky Tarantinových tématech třeba deset minut v kuse, zatímco kamera krouží kolem bez jediného střihu). Ovšem pak začne možná nekonečné omílání slova fuck a drbání nějakých holek o svých zážitcích a o moderní kultuře lehce nudit. Co na tom, že je scénář dobře napsán, sám na film nestačí a přijdou ve filmu chvilky, kdy divák zívne a začne prohledávat prázdnou krabici od popcornu, jestli tam náhodou něco nezbylo. Naštěstí to částečně zachraňují ladné křivky děvčat, krásná muscle auta a závěrečná akční sekvence. I tak mě však „mistr“ trochu zklamal a o to víc jsem si však užil Rodriguezovu půlku.
Hodnocení: 7/10

Machette (Mačeta)
Tento Rodriguezův trailer se nese v podobném duchu jako Desperado, krom toho je však navíc podobným způsobem jako v Planet Terror poškozen film, což dodává i traileru onen punc retro stylu. A pak je tady neodolatelný Dany Trejo jako Machette. Pravděpodobně půjde o jediný z trailerů, ke kterému bude skutečně natočen film.
Hodnocení: 7/10

Werewolf Women of the SS (Vlkodlačí žena od SS)
Jak nás přesvědčil už Wolfenstein, tak Třetí říše a paranormální jevy, to k sobě sedí jako Mulder a Scullyová. Tajemná atmosféra zrůdně čistého nacistického světa plus zajímavé střihy a malé cameo Nicholase Cage z něj dělá poměrně příjemný kousek filmařského umění.
Hodnocení: 6/10

Don’t (hm, jak to přeložit, snad Nedělej, ale to není úplně přesné)
Tento trailer měl odkazovat na staré (i nové) duchařské a tajemné horory, ve kterých je až někdy hrůza dotažená do absurdna (šílenství, psycho). Celý trailer je zeleno temně laděn, bohužel se podle mě natolik nepovedlo ho dobře natočit, že zbytku Grindhousu dělá spíše ostudu.
Hodnocení: 4/10

Thanksgiving (Díkůvzdání)
Režiséra Eliho Rotha známe především jako autora brutálního divadla Hostel, který se natáčel u nás, ve kterém bylo Slovensko vykresleno jako temná středověká společnost zvrhlíků a ve kterém se umíralo hodně bolestivě. Neduh však byl ten, že Eli prostě na rozdíl od svých kumpánů, neuměl udělat svým oblíbeným klasikám tu správnou poctu. Na jeho tvorbě je vidět, že ji dělal s chutí, což je dobře, ale talent bohužel někam utekl. A podobným neduhem trpí i tento falešný trailer. Je sice poměrně zábavný (neznámý vrah likviduje spousty lidí originálními způsoby), ale chybí mu nějaká výraznější atmosféra. Snad ten Roth jednou vyroste…
Hodnocení: 5/10

Hobo With A Shotgun (Týpek s brokovnicí)
Další chlap, který bere spravedlnost (rozuměj brokovnici) do svých rukou a jde zabíjet. A v podobně jednoduchém duchu se nese celý trailer: záběr na chlápka, jak střílí, střih, záběr na zloducha, jak umírá s dírou v hrudi, střih, opět chlápek, jak střílí, střih, další dva mrtví, střih, chlápek střílí, střih, něco vybuchuje. Trochu mi to připomnělo jeden film s Chuckem Norrisem, kdy je jeden záběr jak Chuck střílí z kulovnice a hned následuje záběr vybuchující letadlové lodi. A proto mě to taky trochu rozesmálo, potěšilo a bylo to takové, příjemně stupidní, ostatně jako celý Grindhouse a to já dovedu ocenit.
Hodnocení: 7/10

Planet Terror (Planeta Teror)
Ovšem tento závěrečný díl, to byl vskutku klenot a jen se potvrdilo, že Rodriguez na režisérské stoličce umí divy. Skvělá atmosféra (poškozený film, temná noc, lehce zelenavý opar apod.), velká dávka nadsázky a hodně pořádné akce. A natolik přehnaně brutální, až je to vlastně zábavné. Nemluvě o několika nezapomenutelných charakterech, jako je třeba go-go tanečnice s kulometem místo nohy, sexy doktorka se zvláštním vzezřením a ozbrojena injekcemi se silnými anestetiky, pak mírně kovbojský chlap, o kterém nikdo neví, co je vlastně zač, majitel hospody, který se celou dobu snaží najít recept na nejlepší barbeque omáčku, Bruce Willis jako vojenský důstojník, který zabil Bina Ládina… Navíc jsou zde skvěle natočené akční scény, které nenechají diváka ani na okamžik vydechnout. Až doposud byl můj nejoblíbenější film Sin City. No, vida, Rodrigueze dokáže asi přebít zase jenom Rodriguez. Už se těším na jeho další počiny.
Hodnocení: 11/10

Celkový dojem
Falešné trailery jsou velmi zajímavý a neotřelý nápad, možná takto vznikl nový umělecký směr (Eli Roth například prohlašoval, že možná natočí film, celý ze samých falešných trailerů). K tomu je zde geniální duo Tarantino a Rodriguez, kteří si podobným způsobem rozdělili například film Čtyři pokoje. Takže celkově určitě výjimečné dílo na filmovém poli, ovšem jako celek už by asi nefungovalo tak dobře, jako jeho jednotlivé části.
Celkové hodnocení: 8/10