Sandro Penna - Rimbaud italské poezie

Sandro Penna se narodil 12. června 1906 ve městě jménem Pergua, kde pobýval do doby, než vystudoval a získal diplom účetního. Velmi často utíkal z domu a osudným se mu stal v tomto případě Řím, který si zamiloval a od svých třiadvaceti let zde strávil převážnou část svého života, i když se uchyloval k cestám do okolních měst. Vystřídal mnoho zaměstnání, z nichž ho nejvíce ovlivnilo povolání prodavače knih v Miláně. Sandro Penna úzkostlivě lpěl na svém soukromí, proto jsou důkazem jeho cest „pouze" jeho verše.

Penna začal růst jako básník díky známosti s, tehdy již známými, italskými básníky mezi něž patřili Umberto Saba a Pier Paolo Passolini. Před válkou publikoval své básně v literárních časopisech Letteratura, Mondo a Panorama. Právě za vydáním první sbírky Básně (Poesie, 1939) stál Umberto Saba, který na Pennou držel ochranou ruku a dostal ho do povědomí čtenářů. Prvotina zaznamenala úspěch. Díky ní dostal Penna přízvisko italského Rimbauda, který zlomkovitě zachycuje melancholické pocity z bolestí lásky k životu, kde hlavním motivem je chvíle. Poté se tento italský básník na jedenáct let odmlčel a věnoval se toulkám. Další sbírka básní vychází až v roce 1950 - Poznámky (Appunti), dále v roce
1956 - Zvláštní radost žít (Una strana gioia di vivere) o rok později Básně (Poesie, 1957) roku 1958 vychází na delší dobu poslední sbírka Kříž a rozkoš (Croce e deliria). Ke konci Pennova života je zveřejněno jeho kompletní dílo ve sbírce Všechny básně (Tutte le poesie, 1970). Poslední knihou básní jsou Zvláštnosti (Stranezze) z roku 1976, poté přichází sbírky, kterými Sandro Penna už neměl možnost listovat - Bdělý cestující (Il viaggiatore insonne, 1977), Zmatený sen (Confuso sogno, 1980) a Hřích nestřídmosti (Peccato di gola,1989) - v mládí napsaná sbírka milostných básní věnovaná chlapci G.. Kromě básnických textů vyšel též soubor povídek, které Penna publikoval v časopisech, s názvem Slabá horečka (Peccato di gola, 1973), ve které zachycuje procestovaná města a jejich jednotlivé části.

Sandro Penna se nikdy nesnažil spojovat své jméno s nějakým literárním směrem či uměleckou skupinou, snažil se zůstat osobitým básníkem a své poezii vnuknout svobodu. Snad jeho toulání po městech Itálie zapříčinilo samostatný vývoj v jeho tvorbě, protože nemohl být přímo ovlivňován spisovateli. Ve svých básních spojuje jednoduchost výrazů s jistou noblesou, ale ne „barokní překrášleností".

Je osudem básníků, že jejich světlo pohasíná rychleji, než ostatních. Na sklonku svých dní je Penna velmi nemocný a žije ve špatných podmínkách. Na tyto skutečnosti začali poukazovat italští intelektuálové prostřednictvím denního tisku, avšak pozdě. Sandro Penna umírá 20. ledna 1977 osamocen a v chudobě.

 

Ukázky tvorby Sandra Penny:

 

NOKTURNO

(Zvláštnosti)

 

Sedátko z mramoru mi bylo milejší

než chrám, na který jsem se díval.

Ale ten, jehož jsem nejvíc miloval,

ach cizí město, už skoro nebyl k nalezení.

(Kdesi spal, neslyšně oddechuje:

já téměř v každém okně jsem nad ním bděl.)

 

xxx xxx

(Kříž a rozkoš) (Croce e deliria)

 

Jak úžasně se tvoří È bello lavorare

v setmělém pokoji, nel buio di una stanza

když volnost tě opojí noc la testa in vacanza

při azurovém moři lungo un azzuro mare