Přihlásili jsme se se Zuzkou Pastyříkovou do soutěže o postup na Festival Zahrada v kategorii písničkáři a dvojice. Vzhledem k tomu, že si děláme propagaci pouze  v rámci vlastních hudebně-literárních projektů (Ars Polyri, Gramodeska), rozhodli jsme se nahlédnout pod pokličku jiných soutěží. Přihlásili jsme se na Portu a na Zahradu.

Vzhledem k časové vytíženosti jsme na semifinále Porty v Ostravě nedorazili. Semifinále Zahrady už jsme však nevynechali. Konalo se v Orlové-Lutyni pod patronátem Honzy Dospivy. Na místě byla erudovaná tří členná porota, dva z porotců se poté dokonce zastavili na slovo a řekli své postřehy, názory. Konkrétně, s porotkyní Radkou Kadlíčkovou funguje komunikace a kritika alespoň po emailu dodnes. Vůbec jsem nepředpokládal, že bychom mohli postoupit. S výkonem jsem nebyl spokojený.

Avšak - nastalo milé překvapení - vybráni jsme byli.

Po přívětivém a milém setkání v Orlové jsem si říkal, že Zahrada by mohla být skutečně otevřená, multižánrová, nekomerční, nezasmrádající staromódností a arogancí. Ovšem, jaké to překvapení na finále v Kuřimi.

Abych jen nečernil, moderátor, Jiří Moravský Brabec, působil velmi přívětivě a mile. To, co mě začalo jako první znepokojovat, bylo marné hledání poroty. Říkal jsem si - tenhle by tak vypadal na porotce, ten snad taky. Ovšem smůla. Zdá se, že Zahrada je festivalem jednoho muže (jak smutné). Porota zde není, pouze zakaboněná tvář Michala Juppa Konečného, mimochodem také šéfredaktor časopisu Folk a Country, který dodnes ani nezareagoval na zaslané gramofonové desky a CD. K tomu, aby se snížil alespoň k tomu, aby k zásilce něco řekl, když už mě viděl před sebou alive, by jej patrně nedokopalo ani stádo slonů.

To byla další předělová chvíle, kdy jsem si řekl - ajaj. Že by bylo nemilým překvapením pro vyhlášeného hledače talentů, že náš projekt vytáhl na pódia a i na desku zcela neznámé a skutečně talentované muzikanty? Že by těžko nesl, že se účastní zhruba 8 hodin nudy (z čehož tak 40 minut opravdu stálo za to) na finále konkursu, na které, mimochodem, nikdo nedorazil? (Aneb písničkáři sami sobě.)

Ta pravá pecka ovšem přišla až na konec. Jupp Konečný bez jakéhokoli vysvětlení, zhodnocení, pouze přečetl 7 dvojic, které postupují. I to by se dalo skousnout. Kdyby ovšem výběr nepostrádal zdravý rozum a trochu vkusu. Nad hudební stránkou a nad texty.

Vůbec nepostoupil nejvýraznější talent  - Beata Bocek - prý jen kvůli tomu, že zpívá polsky a lidi by jí nerozumněli. Tož Juppe, přijeďte někdy do Slezska, občas si poslechněte zdejší ČT Ostrava vysílající také polsky a pak možná nebudete dávat tak hloupé argumenty. Zrovna ten s Polštinou nadmul i přítomného zakladatele festivalu Notování pod Vyšehradem.

Jedno z mála oživení - uskupení HUSO s brilantní hrou na klarinet doprovázenou o harmoniku - které publikum rozjařilo asi nejvíce, také nepostoupilo. To Michal Jupp Konečný neslyšel krom legračních textů profesionální hudební improvizace? To nechce své posluchače pobavit? To musel vybrat tolik nevýrazných, nevyčuhujících, neexperimentujících muzikantů, zahrávajících si se třemi základními akordy a s texty povětšinou stupidními?

Chtělo by to trochu přívětivosti, přízemnosti a ne se šklebit - podívejte, co jsem dokázal - moje Zahrada, jen moje názory, vy ostatní si …………… a příští rok přijďte zas.
Nemám rád nespravedlivé soutěže. A tohle je, jak kdyby tam vystupoval dobytek, kterému není třeba odůvodňovat, proč pár krav nechám na pastvě a zbylé dám do kravína.

***

Přidávám pohled muzikanta, který se v minulosti konkursů také účastnil (neptal jsem se, jestli to můžu zveřejnit, proto nebudu uvádět, o koho jde):

Ahoj, Richarde, takže je to pořád stejné. Duch folk§country ovládá největší fesťáky a stále na nich rýžuje, rýžuje, jak na zlatonosné řece. My jsme se podobných akcí Juppa a Jirky přestali zúčastňovat už dávno - mám pocit, že po poslední Zahradě, kde jsme si, ač toho máme dost za sebou, zahráli na nějaké bokovce, kde bylo pět a půl lidí, zvuk stál za … a snad to bylo jen za benzín. Po těch letech hraní v rozhlase s vlastním pořadem, po Portách, Zahradách s hraním na hlavních scénách - hm, pamatuju Lochotín v Plzni, to ještě Porta za něco stála, než její jméno vyhaslo, hráli tam Ebenové, Piáno, to asi neznáš, atd. a spousta neznámých skvělých muzikantů, kteří něco fakt předvedli a zapsali se. No jo, ono jen na neznámých se dá vydělat, víš, kolik financí sežerou kvalitní kapely, ty už si říkají svoje.

No, druhý aspekt  výběru hned po penězích - muzika, která nutí juppoidní posluchače i Juppy, aby kapku mysleli jinak a vstřebali to, na co nejsou zvyklí, aby vnímali a těšili se z možností, které hudba nabízí, je, jak jsi sám jistě nejen teď poznal, vlastně předem odsouzena k “neúspěchu”, píšu to v uvozovkách, protože ona se jen tak nevzdává, hm:-), jak řekl Werich - nad blbostí se nedá vyhrát, ale nesmí se s ní přestat bojovat. A to platí všude, i v muzice, jen to někdy kapku unavuje, ale pak přijde přísun energie třeba v podobě dobře mířeného nadšeného slova nebo dobře placeného kšeftu pro opravdové inteligentní posluchače, a baterky jsou zas dobité.

Takže jsem se taky teď kapku nechala unést, ale má intuice mi říkala, že okruh lidí, který “monopolu na folk” šéfuje, vás mezi své vyvolené jen tak nepřijme, vy toho totiž umíte daleko víc a jste o tolik výše než (Jupp)oni § spol. Což si oni umí přiznat jen tím, že si zacpou uši. Ale, všechno má dvě strany - pocit, že jsem nepostoupil mezi neumětely, není špatný :-)).
Zatím se měj, Richarde, a každá zkušenost je přínos - znáš to sám…

Já ještě dodám, abych zase všechny neházel do jednoho pytle, že mezi postupujícími byli také talentovaní a osobití muzikanti. Z těch 7 postupujících pro mne dva. Tím prvým byl Martin Rous, moc příjemný pán, jsem rád, že jsem jej potkal. Poradil mi s nahráváním mého alba, od software až po zkušenosti se snímací technikou. A pak si to zcela jistě zaslouží ještě klavíristka a výborná zpěvačka Hana Kopřivová.

Možná urazím trochu ty ostatní, co postoupili, ale nic tak objevného, abych si je zapamatoval, nepředvedli. Ještě tak možná dvě čísla, která nepostoupila, za to stála, ale má paměť je na jména sklerotická a proto se omlouvám, že je nezmíním.

Přiznám se ovšem, že účast na Zahradě a to znechucení z ní bylo obrovským přínosem pro to zjistit, o kolik má náš hudební projekt Gramodeska svobodnější a průzračnější pravidla, atmosféru a mediální zhodnocení - od audio záznamů, fotek, po videoklipy. Co má za těch 20 let Konkurs Zahrady? Toť otázka. Ale unudit se ještě podruhé na youtubu v případě kuřimského klání, to bych si ze všeho nejvíc nepřál.

Snad jen na závěr, že nejsem z těch, kteří se cítí dotčeni, že nepostoupili. O to vůbec nejde, pouze jsem chtěl poukázat na pojetí Konkursu Zahrady, které na mne nepůsobí ani trochu motivačně. 

***

Vzhledem k tomu, že jsem zde prezentoval spíše názory nelichotivé, bylo by moudré dát prostor i trochu oponujícímu zamyšlení, které mi po přečtení tohoto článku poslal Milan Tesař:

Pěkný den, Richarde,

děkuji za postřehy ze Zahrady písničkářů. Letos jsem se jí po mnoha letech poprvé nezúčastnil, protože s ní kolidovala jedna akce našeho rádia.

Se zájmem jsem si přečetl i Váš článek na postreh.com a musím se minimálně v jedné věci Michala Juppa Konečného zastat. Jupp po celou dobu, co Konkurs Zahrady pořádá, zdůrazňuje (v časopise, na webu, ve všech možných rozhovorech i na pódiích), že NEJDE o soutěž. Berte to tak, že Zahrada je jeho víceméně soukromá akce. On je dramaturg, který si vybírá a který má
právo si vybrat, co se mu zdá zajímavé. Proto neexistuje žádná porota.
Můžeme se samozřejmě bavit o tom, jaký takový model má smysl apod., nicméně podle mne jde o záležitost dostatečně průhlednou a každý, kdo se do Konkursu hlásí, by měl vědět/tušit, do čeho jde. Právě tímto mechanismem se Zahrada liší od Porty, kde stále fungují klasické poroty (a věřte mi, nebývá to objektivnější; sám jsem seděl už v mnoha portovních a podobných porotách a
často mám pocit, že tam se promítají osobní zájmy a fanouškovské skupiny do výsledků mnohem víc).

Na druhou stranu ani Konkurs Zahrady není záležitostí jednoho muže. Jupp zpravidla dává minimálně právo poradního hlasu (někdy s dost velkou váhou) svým spolupracovníkům z časopisu Folk & country, což je především Jiří moravský Brabec a také já, když jsem přítomen (letos např. na Konkursu pro kapely v Kuřimi).

V Kuřimi jsem letos nebyl, takže nemohu příliš komentovat výsledky. Že nebyla vybraná Beata Bocek, je možná opravdu lapsus. Nejste totiž jediný, kdo mě na to mailem upozornil. Já se s Juppem zpravidla shodnu při hodnocení asi 70 % účastníků Konkursu a v té zbylé třetině máme někdy dost odlišné názory. Letos pro mne například nejlepší kapelou Konkursu skupin byl Onen svět, který Jupp nicméně na Zahradu nevybral. Na druhou stranu všechny
ostatní skupiny, které jsem mu doporučil, na festival postupují.

Nemyslím si, že by výsledky Konkursu písničkářů byly až tak špatné. Bluesmana Jiřího Mížu považuji dlouhodobě za jednoho z nejzajímavějších českých písničkářů, Hance Kopřivové fandím, Sovu & Slamák a jejich vtipné písně si rád na Zahradě poslechnu. Surikhatu si pamatuji z roku 2007, kdy na Zahradě vystoupili ještě jako trio a byl to pro mne největší objev toho roku. Věřím, že i jako duo mohou zaujmout. Martin Rous je skvělý kytarista a to, že postoupil, svědčí o tom, že Jupp nevybírá jen podle sebe, ale že dá i na názory druhých (vím z minulých let, že sám Martinovu stylu nějak nemůže přijít na chuť). Poslední dva vybrané, duo All Boss a L. P. Ševelpuna,
neznám...

Jinak ještě k Juppovi. On je introvert, opravdu spíše zádumčivý či zamračený než rozesmátý. Ale věřte mi, že po těch téměř 15 letech, co se s ním znám, jsem přesvědčený, že je to jeden z nejupřímnějších pořadatelů festivalů.

Tolik pouze na dokreslení z druhé strany  :-)  Neberte to v žádném případě, že Vám chci brát názor, na který máte právo. Jen jsem měl potřebu uvést některé věci na pravou míru...

S pozdravem

Milan Tesař
Radio Proglas (hudební redakce)
http://hudba.proglas.cz
(nové informace o hudbě každý den)