Akcionář

Autor: Histes <magazin(at)postreh.com>, Téma: Zamyšlení, Vydáno dne: 25. 03. 2014

Lehká frustrace po půlroce ve filmovém studiu Barrandov.

Naučil jsem se bát světa.
Naučil jsem se být samostatný.
Naučil jsem se nikoho neznát.
Naučil jsem se jen chlubit. To totiž není nic osobního. Jen věc nasrávací.

Nenaučil jsem se přijímat zodpovědnost za to, když někoho svým chvástáním naseru.

Odvykl jsem si upřímnosti.
Navykl jsem si opatrnosti. 

***

Ocitl jsem se ve zvláštní situaci. Mám na bedrech rozhodnutí o osudu práce mých profesorů. Ta totiž nikoho nezajímá.

Z nevinné výpomoci na Barrandově se vykrystalizovala prohnilost naší republiky.
Zřejmě nikdo nezaplatí digitalizaci českého národního dědictví.
Zřejmě se poslední stroje schopné číst tehdejší zvukové záznamy nakonec vyhodí.
Zřejmě dělám naprosto nesmyslnou věc, protože žiji v nesmyslné době. 

HLAVNÍM NAŠÍM ÚKOLEM JE PŘINÁŠET AKCIONÁŘI ZISK.
A kde zůstala lidskost?
A kde jsou pěkný holky?

Jsou.

Všichni manažeři šukaj, aniž by to dokázali ekonomicky vyčíslit. Aby pak ráno odešli do svých kanceláří a tvářili se, že dělají jen věci "ekonomicky" smyslné.

POSILUJEME SÍLU ZNAČKY NAŠEHO PODNIKU.
(Posilujeme celosvětový mír).

NAŠÍM HLAVNÍM ÚKOLEM JE PŘINÁŠET AKCIONÁŘI ZISK.
(Posilujeme důvěru v socialistické zřízení a potlačujeme třídní nenávist.)

A povídáme si o hovně, aniž bychom si byli vědomi toho, kde a co žijeme.

Zlaté Slezsko bez marketingových manýrů.
Ono totiž. Každá víra nebezpečně spojuje. Ať už v Krista nebo Marketing.

Cha.

A může být akcionář pěkná holka?