Na tuhle povídku jsem byl velmi zvědavý.
Tvůj úvod psaný kurzívou mi připomíná úvod mé Paranoii.
- „Naboural se na motorce, když hrál se svým spolužákem závod.“..-no tohle stylisticky nebude ono, že ne?
- a myslím si, že by si svět za zrcadlem zasloužil větší popis.
- taky jsi mohla rozvinout myšlenku toho, že ten svět vlastně stvořila sama Rachel.

Brr.., no páni, ten chladný závěr mě až děsil. V mých očích Nit je tohle tvé nejlepší dílo. Gratuluju! Dokázala jsi to. Já si jdu asi obdělávat zahrádku. Zvolila jsi originální námět, tohle čtení nemělo nudné pasáže, líbily se mi tvé střihy/ přechody v ději. Přímá řeč dotažena k dokonalosti. Mělo to atmosféru a dramatický spád. Tleskám.
Mělo to také slabší místo, většinou jen ve stavbě jednotlivých vět, taky spousta překlepů a hrubek.
Hodnotím - 1.2 a koušu si nehty. Literárně jsi pořádně povyrostla, jestli ti teda záleží na názoru nějakého stínítka..

Anitko právě si s tebou píšu na icq...ty jsi zvědavá, co na povídku řeknu a já tak nějak nevím, jak začít. Jistě vím jen to, že se mi celý ten příběh moc líbil, líbil se mi tak že mě z něho mrazí v zádech. Asi také díky tomu, že si začínám uvědomovat nebezpečí své vlastní fantazie...svět fantazie je nebezpečný, bere a na nic se neptá, ničí nás a nutí nás být JINÝ než je "normální"...ale já bez něj prostě nedokážu žít, asi stejně jako ty...ač mi ubližuje, tak ho miluju a potřebuju...třeba mě jednou zničí, ale tak už to prostě je...nedávno jsme o tom mluvily...někdy prostě ten, kdo nám ubližuje tak je zároveň tím, kterého milujeme a nechceme stratit...tak by to řekl i Mike, tím jsem si jistá :o)
Hodnotím: 1,00
PS: komentář je jen zmatená změť slov, to co to zanechalo uvnitř mě je daleko důležitější, ale já to nedokážu popsat...promiň...

Ahoj Kolibříku, fantazie podle mě nemusí znamenat jen zasněnost, ale i hyperaktivitu apod. Někdo má si představuje bitvy, závody, úspěch, jiný zase žití v docela jiném systému s jinými pravidly - třeba i stavěnými na míru dotyčné fantazie. Bez ní si nepředstavíš krávu stojící na cestě, ani obrazy, které poté převedeš na papír a vznikne tak nová povídka. Pokud spojíš svou fantazii s reálnou produkcí, je to to nejlepší, co může být. No, a díky fantazii se možná taky můžeš přesvědčit, že tohle mě neuvěřitelně baví, chci se učit, nebo to někam dotáhnout, protože si zuase dokážeš představit výsledek. Fantazie je super..

Vnímat sám sebe je pozitivní jev a málokdo to svede. K samopozorování potřebujeme pozorovatele, proto je třeba rozdělit svou vlastní osobnost na uvědomělého pozorovatele, a hráče na bitevním poli, kterého krotí pozorovatel. Takovýto rozkol mezi dvěma osobami v jedné není žádnou vadou, čím více se dokážeme přiblížit uvědomělému pozorovateli, tím víc vnímáme a méně hrajeme. Hraví spoluobčané si to mohou vysvětlovat jako nezájem, pohrdání...
Dílo na mě zapůsobilo, ale mám pocit že je to občas spíše šifra pro přátele, kteří v díle poznají víc a jsou ohromeni. Normální čtenář může být zmaten.

:), tak a teď napíšu věci, které mě zaujaly a které jsem si podtrhl.
-- V tvých očích je něco velkého, něco, z čeho mají ostatní strach. A proto dělají věci, které dělají.“
-- „Máš v očích moc pocitů. Moc smutku. A někdy si nejsem jistý, jestli mě máš ráda, Rachel.
-- že zítra nebo pozítří bude stejně odtažitý jako předchozí den…jen k večeru ta odtažitost a strach trochu opadají…
-- Nepřítomným pohledem se vpíjela do zdi naproti ní.

Myslím, že některé věci by šlo lépe vyjádřit, vyvaroval bych se slova A tak.. Příklad: Potom se to ale zvrtlo. Pokud bys chtěla pobavit, tak se takové krkolomné vyjádření hodí, tady dle mého názoru zcela nezapadá bez násilného zasunutí.

Celkové hodnocení: 1.2

Snaž se dál, držím ti palce!

Tohle je jedna z prvních věcí, které tady čtu. Byl to opravdu úchvatný zážitek. Jako bych tím zrcadlem prošla sama. Naposledy jsem tohle cítila po přečtení Lavondyss od Roberta Holdstoka. Četla jsem to asi dvacetkrát a jsem na tom pořád stejně. Až se jednou vrátím k tomuhle dílku, budu na tom pravděpodobně stejně.
Nevím, jak se tady známkuje, ale u mně máš jedničku z hvězdičkou.

Četla jsem několikrát už i dříve. Ale píšu až teď.
Tohle je tak velice vyjímečná povídka, že slova jsou zbytečná.

Dávám 1 s *. Velice nádherně a citlivě popsáno.
Dívku za zrcadlem také občas vídám. :-)