Snad se Krtica nebude zlobit - schválil jsem toto dílo a začlenil do sekce Romantické povídky.

Líbí se mi využití navzájem protikladných členů mnohonásobného přívlastku: "Smutně rozesmátá dívka."

V této části:
"Jak je to dlouho, co držel její ruce ve svých dlaních a pohrával si se záplavou dlouhých vlasů, tak krásně že předla jako kotě? Je to hodina? Několik dní? Měsíců? Věčnost?...Ať je to, jak dlouho chce, jí to přijde jako právě ta Věčnost. Protože teď to tak není. Teď se jí prsty chvějí zimou a není dechu, co by je zahřál..."

Věta "...Ať je to, jak dlouho chce, jí to přijde jako právě ta Věčnost. Protože teď to tak není. " se mi zde nehodí, nezapadá do setrvačností rozběhlého vyprávění.

Bylo by zajímavé prostřídat vyprávění v Ich formě a 3 osobě. Když už využíváš kursivy pro znázornění jiného stylu vyprávění, můžeš její myšlenky ještě více přiblížit vyprávěním v první osobě.

ty chvíle, ty chvilky.. nejen že se velmi často opakují ukazovací zájmena TY, ale i slovo chvíle, byť podruhé zdrobněle.

"Ano, to jsou ty smutně – šťastné, šťastně – smutné chvíle, pro které s Mlhovou vílou dokonce vymyslely vlastní smajlíky..." Tato část mi do díla ani trochu nezapadá.. Mlhová víla se dá zkousnout, byť by barča mohla být naznačena raději více nekonkrétně, ale vlastní smajlíky, to už opravdu zabíjí celou předchozí plynulost.

Ze začátku velmi zajímavé dílo, bohužel už ve druhém odstavci se vytrácí jakákoli časová osa, místo, kam bychom se v představách uchýlili a mohli onu dívku pozorovat. V povídce s dívkou na kašně se ti to povedlo, tady ne.

Hodnocení: 3.3

Při pročítání jsem zvažovala možnost vřazení mezi zpovědi pocity. Ne pro to, že by to byla výpověď tvá, ale pro všechny pocity, které jsou zde popsány. Ríša velmi dobře popsal výhrady, snad jen dodám, máš v jedné pasáži popsáno: "padá vyčerpáním do rosou poseté trávy", ale posléze vyplývá, že vlastně déšť se tu z oblohy snáší v kapkách... Bylo by dobré držet se deště celou dobu a padat raději do deštěm zkropené trávy.

Jsem mile překvapena koncem. V jednom okamžku jsem měla pocit, že do vody skočí zemřít s kapkami deště. Líbí se mi i smutné příběhy s ještě smutnějším koncem, ale moc ráda si přečtu i ty ze života... s neurčitou hořkosladkou nadějí na konci. Kdy se zase zvedne a s jizvou na duši kráčí vztříc dalším zklamáním i výhrám.
Tleskám :D

Musim to precist jeste nekolikrat. Prvotni dojem je nasledujici:

- cetlo se mi to velmi tezce, jakoby se jednalo o komplikovany odborny text...
- nic proti pozitivnim koncum, ale zde citim jakousi prebytecnou patetiku.

Uvidime, vratim se k tomu.
-)