Tleskám, krása

no super vojto, to první se nějak liší - liší přijemně, jakoby obměna motivu Haiku

Snad nejvýrazněji na mě působí Zapomenutá dekáda...jakási otevřená pointa závěru (jen pouhých deset), říká tolik, až je to neskutečné. Jen si nejsem jistá, jestli není už spíše parafrází původních japonských haiku, které by v sobě měly mít přírodní prvek...je ale pravda, že bereme -li kámen jako jeden z živlů a člověka jako přírodního tvora, je tam obsažen, i když myšlenka spíš směřuje k náboženské, morální, právní a lidské stránce. Příliš se v haiku nevyznám, tak to nebudu piplat....ještě se mi dost líbí Zima (k té dnešní je vcelku příhodná).

Epigramů Borovský byl král a dodnes v krátké básni nikdo ho nepřekonal. Svatý Václav dal mu, i robě, neshnil jeho jazyk v hrobě! Haiku má slabik sedmnáct, to mně už dávno bylo, teď je mi osmáct, kolik roků mi ještě zbylo?