- myslím, že přesně takové zamyšlení tady ted potřebujeme. Díky ti za něj.
- ono s básněmi je to těžké, protože poezie je tak mutiplatformní, že jen těžko ji nějak vymezit. Co je kvalitní poezie a co není? Co když by nějaký známý světový básník prohlásil, že Jiří Wolker neměl ani potuchu o tom, co je to poezie? Měl by pravdu?
Inu forma, kterou básníci zvolí se váže na jejich temperament, no a sdělení samotné a jeho srozumitelnost druhým se váže na intimní prožitky a uvědomění autora i čtenáře.
Takže co je opravdu kvalitní poezie? To můžeme poznat snad jen podle ohlasu.
Tohle je ovšem názor nebásníka a možná že není správný. Možná mají pravdu ti, kteří říkají, že i poezie má své limity, jasně dané kritéria a strukturu.
Spousta lidí na Postřehu upustila od bodového hodnocení básní. Ptejme se - proč?

A možná, že X básníků je opravdu jen pseudobásníků, co si hrajou se slovy..- to se dá ovšem mnohem snáze odhalit v próze.

Místy Jakube v tomto zamyšlení, které jinak na mě působí na hodně vysoké úrovni, jdeš na novou půdu až příliš nekompromisně a všeznalecky a tak nevědomky snižuješ hodnotu tvého sdělení, které má jinak pevné intelektuální základy a logiku. Jako např. tady:¨
"A vysvětlení? Proč je jíst maso špatné? Kdo to říká, nechápe ani somatologii, ani evoluci, jediné co vnímá je povrchní vize roztomilého zvířete, což je na úrovni čtyřletého dítěte." ..reagovat tady by bylo na dlouho. Řeknu tedy jen ve zkratce. 7 let nejím maso. Nikdy jsem neodsuzoval nikoho protože jí maso, i když myšlenka masokombinátů mě nečiní zrovna happy. Spojitost se somatologií mi nedochází. A má vize se neomezuje jen na roztomilé zvířátka pasoucí se na louce. Místo v ní se najde i pro predátory. Pokud máš na toto téma co říct, vyzývám tě k napsaní úvahy o vegetariánství a já slibuji, že v zápětí napíšu já tu svou. Myslím, že to může být docela zajímavé.
Poctivé to zamyšlení.

Nemyslím si, že bych byl schopen napsat na toto téma celý článek, takže jen v krátkosti odpovím komentářem, co jsem tím myslel.

Lidé jsou všežravci, vylučují podle toho enzymy, mají tak stavěné tělo a mají zuby všežravců. To byla somatologie. Silnější zabíjejí slabší, čímž slabší postupně sílí. Tolik evoluce. Problémem je, že někteří vegetariáni se nechají omámit povrchní krásou, tedy například pěkné bílé ovečky je jím líto, ale spatřit sklípkana, zabijí ho a neřeší morální otázku, které ze zvířat má větší právo žít.

Na druhou stranu, ani mě se nelíbí některé masokombináty, kde žije deset slepic v jedné kleci, v tak malém prostoru, že mají zlámané nohy. A asi bych ani nedokázal zabít prase, kterému jsem dal jméno a sžil se s ním. Přestanu-li však jíst maso, žádné zvíře tím nezachráním. Prase pojde v betonem obložené kóji jako staré, repsektive ho předčasně zabijí. Nemluvím ani o kuřatech, jaký je asi osud nevyužitých ptačích mrzáků? Krom toho, maso mi chutná a mé tělo ho potřebuje. Naší předkové žili více v sepjetí s přírodou, byli ji blíž, naslouchali ji, více ji rozuměli něž my a více respektovali... ...a byli to vždy lovci.

Nikoho pro to neodsuzuji, mluvil jsem konec konců o literatuře.

aneb, jak říkal Drahomír Hlačík: "Nechápu ty, co ho nežerou."

K tomu bych také něco měl, i když se v oblasti poezie sám pokládám za celkem přízemního pidivajzníka, který se před lety do ní také pouštěl, než zjistil, že mu jdou líp jiné obory lidské činnosti, přesto na ni nezanevřel.
Cituji:
Spousta lidí na Postřehu upustila od bodového hodnocení básní. Ptejme se - proč?
Nejspíš právě pro tu mnohotvarost poezie. Některá báseň přímo vytvoří obrazy, představy, i když třeba namalované nebudou příliš podobné těm, které vedly autora. Ale výklad by to možná pokazil.
Vynechám dadaismus, ten je přece jen o něčem jiném.
Naopak je hodně seriózně se tvářících dílek, která možná osloví někoho jiného, mně osobně neříkají nic. Asi by to výklad spravil, ale moc tomu nevěřím. Mám při jejich čtení či poslechu pocit, že stojím na skládce, kde jsou žalujícím, životem zklamaným autorem bez řádu navršeny krásné pojmy ze všch dob lidstva, jak se jimi pokoušel zarámovat nějaký svůj světabol. Ovšem stává se to i starším autorům dosud jinak kvalitní tvorby.
Definice toho pocitu není původní - to se mi vždycky vynoří Pan Karel Čapek a jeho Marsyas, to on tak trefně, jen jinými slovy, popsal, že se neubráním ztotožnění.

Proto neznámkuji poezii a nehodnotím ani, co je kýč a co je klišé. Ona ta hranice je někdy dost nejasná.

Neznámkuji ani tento článek, dávám mu však velké plus jako zálohu na pokračování. Jsem na ně zvědavý.

Občas ubíhalo do stran, i přesto množstvím postřehů a závěrem vstáhnutým na vlastní tvorbu autora.., řekl bych působivé - hodnotím 1.9

Milý Jakube,

původně jsem nechtěl vůbec reagovat, poněvadž tvá svědomitá práce, trpělivá snaha prospět, má, dle mého soudu,
jen mizivý efekt. A přitom není příčina v tobě, ale v pestrosti života samé.

Snad bych vytkl tvé stati jediné, že je příliš dlouhá, a málo argumentačně přehledná.

Samozřejmě i já mám své pojetí klišé a kýče, ale otázku stavím takto. Překáží kýč někomu a něčemu ? A pokud ano, je cena úsilí za jeho potírání rozumná ? A pokud by se i významně podařilo kýč odstranit, byli bychom lepší ? Často myslím na svou, již zesnulou kmotřičku, která měla doma obraz Jana Žižky, bílou porcelánovou sošku vzedmutého jelena a nejvíc ji na srdci leželo, abych se najedl a chutnalo mi. Nádherná bytost. Už dávno jsem slyšel jednu moudrost, že všechno to, co někomu působí radost a neubližuje jinému, je umění.

Pokud jde o poezii, platí to rovněž, a naše názory zde mají cenu jen potud, pokud mají autorovi co nabídnout, tedy pokud onu nabídku přijme. A zaplať Pánbůh, že zde neznámkujete. Tento server oproti Totemu nebo Písmákovi nabízí citelně méně kvalitní poezie, ale na to malé množství zdejších čtenářů dostatek otevřenosti a konkrétních postřehů, a až na vzácné výjimky je zde kritika psána i vnímána v dobrém. Známkování je jednoduchý, ale i zjednodušující princip hodnocení.

A tak, milý Jakube, opravdu dík za tvou nelhostejnost, a také, že jsi mne donutil něco napsat, ačkoliv nemám z toho svého nejlepší pocit.