Nelíbí se mi anotace, především - " takže by ho nikdo neměl číst".
Nelíbí se mi rámečková úprava, stačilo by barevně odlišit otce a syna.
Dílo je opět velmi nápadité,místy úsměvné, ale zcela jistě osobité. Má poselství a originální zpracování. Překračuješ tady práh a nepsaná pravidla literatury takovým způsobem, který ti o literatuře a umění zároveň dovoluje zasvěceně mluvit, vskutku bravurní.
Hodnotím - 1.4

To jsou dialogy teda. Tak afektované a naškrobené, že jsem si celou dobu říkala, že je toto dobrá nadsázka, protože vzít to vážně, nedočetla bych. I když vzhledem k vážnosti tématu o nadsázce pochybuju. Druhá polovina se snažila býti jaksi vtipnou, nápad se ji upřít nedá, ovšem provedení ... no. Co se týče anotace, nevím, kde bereš tu jistotu, že by se měl kdosi otřepat z ostravských výrazů, ehm? Navíc jich tam tolik nebylo. Charaktery obou postav jsou naprosto otřesné, rádoby intelektuální syneček pohrdá prostotou svého otce, jenž je natolik zmožen celoživotní dřinou, že má vlídné slovo akorá pro láhev piva. Ehm, fajn. Zpočátku otec působí jako nehorázný despota, pak jeho syn jako totální vůl(trochu mi připoměl pana Henryka Laholu, zadejte do Googlu, poznáte:D) , zničehonic otec otočí o 360 stupňů a začne se synovi zpovídat ze své deprimovanosti a milému čtenáři ukazuje, že není tak zlý jak se zdá, přičemž vzápětí syn počne odvalovat kameny, čímž ukazuje, že i on si umí máknout, tudíž ke svému dokonalému mozku má i šikovné ruce. Sic je pointa příběhu úplně někde jinde než ve vztahu otce a syna, čímž se tento můj rozbor může zdát zbytečný, právě jejich rozhovory dělají z tohoto "dramatu" polechtání v oblasti bránice. I když asi i toto může být uměním, že?