sice tato báseň nové věci do fleku nepřinesla, ale je příjemná svou sdílností o podnětech
/ač nejsem podpůrcem slova "mobil" v básních je mi jasné že v budoucnu se mu nevyhneme/
mrzelo mě žes v druhé části nevyužil otázky
některé verše by se daly mírně ostříhat a učesat, vyhodit sem tam zájmeno "jeho", poslední verš první části by mohl být "Vodítko je svoboda"

2,1

je to výpravný jak "kleopatra"
(moc obojků, moc svobody, moc karabin, moc pomocnejch slov)
myšlenka, ač s ní nesouhlasím je dobrá, zpracování už se mi tak nelíbí, takový né zrovna nelíp namalovaný kulisy slov
přitom informace první sloky je jasná:
cvaknutí karabiny
pes, vodítko, ruka pána
klec otevřena
začala doba volnosti
do druhý sloky se nepouštím, protože s ní nesouhlasím, připomíná mi mý rčení, je podivný, že v pastech se cítíme nejsvobodněji

No, je to tak. Co jinýho na to říct. Nějak se nemůžu rozhodnout, jestli se mi to líbí, nebo ne:D Má to něco do sebe a hlavně je mi to blízký obsahem. Formou a vyjádřením už míň, ale je to tak nějak věrohodný.

Už jen to, že beru do ruky vodítko, bylo pro naši fenku, když jsme bydleli v činžáku, něco jako vánoční dárek pro dítě...ano pro ni to byla trochu cesta ke svobodě, i když v okolí městských staveb se moc neproběhla, (byla pořád na vodítku, nemohla jsem ji pustit úplně)...."voděni"jsme byli dlouhých 40 let, taky jsme směli jen někam....to mi tak nějak vyplynulo navíc, no a dnes máme opět vodítka a obojky, jen někteří z nás to tak úplně nevidí....
Sdělení se mi líbí, forma trošku kulhá, ale nedá se říci, že na všechny čtyři...