NAIVITA MŮRY
hned od prvního verše nabízíš, co by mělo přijít, ale ono to nepřišlo a špatně jsi navázal - spojil jsi dějově verše, které se rýmují a ne postupně 1234, ale 1+3 a 2+4 (a tím si nejsem tak úplně jistý, ten 4. verš se mi zdá úplně samostatný jen jako doplňkový)

OPAČNÉ STRANY
tato miniatura je uspořádána dobře a nemám proti ní výhrady, maximálně to, že mě myšlenkově neoslovila

VĚRNOST
zde jsi protáhl verše, ale už to tolik nezní jako pravá miniatura:
Šest stuh na věnci i sedmá černá,
jen smrtka na věčnost jest věrná.
Nikdy tě nezklame, bude s tebou,
má to však háček, ruce zebou.

co takto prostříhat? :o), navíc první verš mi silně připomíná začátek většiny kameňáků - doufám, že to byl kontrastní záměr

JISTOTA
zde v pořádku, miniatura otevřená diskuzi, ovšem novou otázku nepřináší, snad jen jinou formulaci

PODDANÍ
v této miniatuře pozor na rytmus, držel bych se časoměrnosti to je většinou jistota dobrého rytmu

celkově vzato vnímám tento celek miniatur jako děj od počátku do konce přičemž se zaměřuješě spíše na průběh toho konce, jsou to dobré myšlenky, ale více si s nimi poeticky pohrát, ovšem nečteme tu přírodní nebo milostnou lyriku, kde se očekává patos a vznešenost, ale spíše o filozofii poezie a vlastně i života.
Díky Maniku za vložení

Přečetla jsem si Tvá minidílka s chutí, porotože vím, že toto je oblast, která Ti je dost vlastní. Líbí se mi myšlenky ve verších "Naivita můry","Opačné strany" "Věrnost" a "Jistota". určitě bych ještě něco "pokrátila" nebo upravila.

- V "Naivitě..." bych určitě změnila první dva verše, protože recept na lásku neexistuje -

Recept na lásku
nebývá k mání
plamen tě sžehne
bělásku -
- na věčnost.
Není to zdání.

"Opačné strany" bych také zkrátila - uvědomuji si , že ...to se mi to pohrává se slovíčky a s myšlenkou, když už jsi to zpracoval Ty - a já Ti do toho kecám.... ale nemyslím to zle.

Mouchu nenajdeš ve světě motýlů
a nejen proto, že mají přesilu,
představa motýla ve světě muším
je pocit zmaru, to vzdáleně tuším .

Věrnost
Šest stuh z věnce i sedmá černá,
smrt je navždy, umí být věrná.
Nezklame neboj, bude s tebou,
má to však háček - ruce zebou

Jistota
Charón převozník má své jisté
pár mincí od duše, ruce čisté.
Styxem se plaví, službu koná,
co bude s nadějí až on skoná?

Poslední miniatura je sice myšlenkově jasná, ale zase mě tolik neoslovila, ale trochu bych asi upravila počet slabik ve verších:

Poddaní
Tělo bez duše, duše bez těla,
takhle to šlechta vážně nechtěla.
Jsou to jen poddaní, bijte je dál,
kývnutím přitaká leckterý král.