dovolím si domnívat se, že tento frangment z cyklu Vincentů je jeden z nejlepších...
v druhé sloce tu je zvukomalba jako od Erbena četlo se to jedním nádechcem, čili i dobrá práce rytmu... tuto báseň bych velmi rád četl před publikem, opravdu

Jakube tam kde máš založený originál psaný rukou (doufám že patříš mezi příznivce nažloutlého papíru a tužky) si napiš jedničku a k ní klikyhák "Kotrba"

No, Pavle dík, tohle mi samozřejmě těší. Ačkoli se přiznám, že i překvapuje. Tenhle fragment zase já považuji za outsidera, ale ber mě s nadsázkou.
Osobně se mi líbí výraz Pomalu rozkvétá, tvá paleta. Jednak to myslím velmi sedí na období, kterým Vincent v Provence procházel a jednak je to dobrá zvukomalba jako taková. Asi bych to nenapsal, kdybych nikdy nevzal štětec do ruky a kdybych nikdy neviděl rozkvétat svou paletu...
Jestli najdu ten starý leták a lístek za parkování, na který jsem to psal, klikyhák udělam :)

Myslela jsem si, že vydržím nenapsat nic až do konce Tvé série o Vincentu van Goghovi, a pak napíši obsáhlý komentář,ale už jsem porušila jednou a reagovala, tak se nic nestane a bude to podruhé. Tato část mě hodně oslovila, (že by pro mou slabost k Francii, kterou kdysi umělci všech žánrů považovali za svou Mekku a já tak toužila se tam podívat), především proto, že se krásně četla, nikde žádné hluché místo a proto, že se zdá být tak jednoduchá a přitom tak dobře vyjadřující stav umělcovy mysli.