Tohle už opravdu na večerníček pro děti nevypadá... Na Allena jsem si vzpomněla hned na začátku. Asi tě hodně inspiroval, že? :-)

Woody Allen je ten nejpřirozenější a nejspravedlivější a nejhumornější člověk :-). Svou legrační kariéru ostatně završil tím, že se oženil se svou adoptivní dcerou.

Už druhý díl čekám, kdy už mě konečně napadne inteligentní komentář. No nic, zkusím to bez toho:
myslím, že bych takový večerníček nevynechal, a děti taky ne, jen vnoučata bych asi musel vyhnat do jiného pokoje, aby nerušila.
I když... kdo ví?

Adolf Born řekl nedávno v ČT, že pro děti se má tvořit stejně jako pro dospělé - pak to může mít úspěch. Nedělat z nich předem hlupáky, kteří to nepochopí.

Já si z dětství pamatuju spoustu věcí, které mě tenkrát zaujaly a vůbec mě netrápilo, jestli je chápu nebo ne - děti totiž, alespoň doufám, více vnímají pocitově, to jak který herec nebo postacička působí.

Z dětství (cca 7 let) si pamatuju filmy jako Smažená zelená rajčata nebo Freonový duch. Když jsem se po letech podíval znovu - tak mě rajčata opět hodně zaujala a připomněl jsem si, že je to opravdu velmi zvláštní film a Freonový duch - všechny ty věci kolem člověk nevnímá, hlavně, že tam byl Bróďa.

Nebo Jak vytrhnout velrybě stoličku - taky by se mohlo říct, že je to spíš pro dospělé - ale - vždyť ono to popisuje reálný svět, paroduje vztahy a to je právě to, co se dětem líbí.

On i ten Maxipes Fík je pořádně postavený na hlavu...

Já se u toho skvěle bavila. Nedokážu posoudit, jestli Tvé texty zaujmou děti. Myslím si, že je pro sedmileté dítě k nepochopení pasáž s hermelínem. Pro mě je OK. Jo - a jako dítě jsem si myslela, že politici jsou Ti nejvzdělanější, nejobětavější, nejpoctivější, nej...-zkrátka elita mezi námi. Dnes si to už nemyslím, proto se mi konec líbí.
Možná, že je to s Tvými večerníčky tak, jako s Fimfárem. Měla jsem Fimfárum ráda v dětství i teď. A uvědomuju si, že dnes tam objevuju jiné věci, než mě zaujaly v dětství.

Aby se lidi bavili - to dá nejvíc práce. Doufám, že se podařilo udržet úroveň alespoň předešlého dílu...

Dalo mi to teď dost práce - recept na vtipnost neexistuje. Druhý díl se motal kolem kolotoče, opilého mamuta až nakonec po vyjezení supermarketu a obezitu - to už jsem byl celkem spokojený - je v tom i ponaučení. Jedli moc, tak musej o to víc cvičit.

Také jsem se skvěle bavila a souhlasím jak s Alicí tak i s Richardem. Děti opravdu nepodceňujme. Vždy si najdou i v tom, co se nám dospělým zdá nepochopitelné, hloupé, nedokonalé něco svého, něcio, co je zaujme - ale naprosto jinak než bychom čekali. Vnímají spoustu věcí tak, jak je jim to nedostatkem vědomí o věci dáno. O to je výsledek pak kouzelnější a hezčí. Škoda, že tím jak svět poznáváme, jak se o něm učíme, už nedokážeme vnímat dětskýma očima. Nacházíme krásu tam, kde ji děti většinou nevidí a hrozíme se občas, kde všude děti dokážou krásu vidět a co všechno jsou schopny chápat. To, co jsi Richarde napsal by děti bavilo a určitě i rodiče.
Moc dobrá práce.

Díky za komentář, nebo spíš shrnutí předešlých komentářů...