Tak nevím. Začínat tímto slovním spojením z mého "postavení" asi moc důvěryhodně nezní, ale opravdu je toto na místě. Přečetla jsem Tvé dílko a řešila jsem několik dilemat - jednak mi tato povídka moc současně nezní, řadila bych ji mezi sci fi či mystery za další - nemluví. Máš dobrou slovní zásobu, dokonale dokážeš popsat prostředí, stavy mysli, vysvětlíš, proč dotyčný jedná tak, jak jedná, ale chybí Ti v povídce přímá řeč. To je podle mne dost podstatná vada. Přeci vyjdou-li si dva lidé, navíc kamarádi, za zábavou, tak si sdělují své dojmy, své pocity. Ne že by to v Tvé povídce chybělo, popisuješ všechno, ale "nemluvíš". Ačkoli chceš vyjádřit hodně, tak popisem ztrácí povídka na tempu, negraduje směrem nahoru, ale spíše dolů. Je to škoda, protože vím, že psát umíš. Ale je to pouze můj názor, ostatní mají možná jiný. Nezatrpkni prosím jen proto, že jedna "šéfka" Tvé dílo moc nepochválila. Piš dál, jsme vděčni když autor u nás publikuje. Někdy se zadaří, jindy ne, ale to je normální. Nikdy není jenom posvícení - u nikoho.

Díky za kritiku, vemu si ji k srdci, ale budu se vůčí ní hájit. Můj záměr byl popsat určité prostředí a pocity člověka tak, aby cela povídka působila tajemně a nebylo zcela zřejmé, co se odehrává "ve skutečnosi", a co jen v hlavě vypravěče. Zároveň jsem se snažil hrát si se slovy, vymýšlet netradiční spojení a metafory, za cílem dosáhnutí jakési lyričnosti, kterou by podle mého názoru přímá řeč zničila. Do sekce Ze života jsem povídku zařadil proto, že není tak úplně vymyšlená.

V pohodě, dobře, že stojíš za svým dílem. Vím, že Tě k napsání "Masek" muselo něco dohnat. Poetika Tvého díla je naprosto zřejmá, omlouvám se, pokud jsem ji nevyzdvihla. Víš, přímá řeč, pokud bys ji napsal ve stejném duchu jako ostatní text by povídce neublížila, Pravda, nastal by možná problém v tom, že by byla trochu jiná - ne tak běžná, jak mluvíme v současnosti mezi sebou - nemyslím květnatá, ale opravdu poetická - asi i lyrická - to nedovedu teď posoudit.
Mám k Tobě jednu prosbu. pokud se občas objevíš na těchto stránkách, zkus také napsat pár slov pod dílka, která zrovna nejsou Tvá. I my ostatní máme zájem na tom, abychom byli čteni a třeba i kritizováni. O tom to střetávání tady je. Nic ve zlém, ale každý koment pomůže.

Přímá řeč mi nechybí, myslím, že dobrá povídka se dá napsat i bez ní. Co mi skřípe mezi zuby, je ten rozpor mezi obsahem a formou. Popisuješ návštěvu nočního klubu a mluvíš jako z historického románu. Přepřívlastkováno, řekla bych. Psal jsi, že účelem bylo vnést do příběhu lyriku, ale zrovna ta mi v článku uniká, zadušená takovým množstvím slov. Trochu mi to připomíná školní slohové práce (tzn. je tam "všechno", není moc co vytknout, ale pořád to nějak není ono...).
Ráda si přečtu další tvoji práci.

Nejsem profesionální kritik (a ani bych jím být nechtěla), takže mohu jen soudit podle kriterií líbí-nebíbí, čtivá - k nečtení. Tvá povídka vypovídá dost i bez dialogů. Když jsem se prokousala ke konci, musela jsem se zamyslet, takže zaujala. Ale myslím, že tomuhle dobrému tématu a prožitku hrozně vadí přílišná popisnost. Vezmi si, že jen polovina je věnované zcela nepodstatnému popisu cesty do onoho hambince. Zbytečné plýtvání slovy, ubírá na spádu a nutí čtenáře prokousávat se dějem dál bez nadšení s tím, že snad něco příjde. Opakovaní stejných vět, to jí taky moc nepřidalo na čtivosti. Druhá část je už mnohem lepší a čtivější, nechybí ani mysteričnost. Prostě méně bývá někdy více. Tohle je silné téma a mohl jsi z něho dostat víc. Doporučení od příležitostného škrabala : napsat, nechat uležet aspoň týden a pak znova přečist a přepisovat. Je to únavné, ale obyčejně vyházíš veškerý balast a zbude to podstatné co jsi chtěl sdělit. Tohle vše nepíši se zlým úmyslem, ale snahou sdělit co asi čtenáři vadí, resp. co vadilo mě na tomto celkem zajímavém tématu. Těším se na další tvou povídku.