Je to krásný a trochu smutný a hodně laskavý zamyšlení nad takovou životní drobností, jeden by řekl i nedůležitostí, ale právě opak je pravdou. Kde jsou ty věci, na které jsme byli zvyklí, které nás nějak těšily a neudivovaly ve své nedokonalosti. Asi jsme zhýčkaní nedostatkem některých nedostatků. Je to velmi upřímné postesknutí nad "bývalou krásou"okamžiku, velmi promyšlené a citlivé psaní o niternosti prožitků jednoho mladého muže. Děkuji za čtenáře Histesi.

Jojo, je to tak. Dřeváky s plošinou měly pravda svůj půvab, ať už tam byla kupátka nebo jen lavice, na dojíždění do školy či práce to šlo, však jsme se tam denně potkávali se stejnými lidmi, ale na delší cesty už dřevák příliš pohodlný nebyl, příliš mnoho neznámých spolucestujících... prostě kupátko se hodilo. Jedna z výhod proti autobusu, když už rychlík nebyl navzdory kolejím bez výmolů vždy tím rychlejším. Ano, od blíže nespecifikovaného data mi ten kousek mého světa v dopravních prostředcích narušují světy všech ostatních, s nimiž musím prostor vagónu sdílet. A také mi to nedělá radost. Kupátko je kupátko. Lhostejno, zda jsem v něm sám, nebo je plně obsazené, ale počet lidí je limitovaný, tak nevadí, že v zimě táhne netěsným oknem a topení se marně snaží....
Myslím, žes to trefil.