A to je poslední zápisek, který jsem kdy o tomto ozdravném pobytu sepsal. Ne že by nebyly další zážitky, ale zkrátka psaní jsem na další dva roky nechal schnout. Přepsáno bez větších úprav.
Už zase duní dav hrnoucí se na večeři. Ta hloupost musela být potrestána – vždycky běžíme jak střelení a i když nechceme, musíme, protože dav za námi by nás převálcoval – a taky se tak stalo.
Jeden kluk z áčka zakopl a o něj zakoplo dalších deset. Byla to hromadná havárie, naštěstí z toho bylo jen pár naraženin a boulí. Od té bouračky už dav nikdy tak neduněl. Z toho plyne, že s opatrností delšího života dožít se múžeš.
Skoro věichni až na nějaká prasata si umývali zuby, protože už bylo 8:30. Přišli jsme na pokoj a Jakub si postavil do okna roztopené Kinder vajco, aby se mu schladilo. Zalehli jsme do postelí a vyčkávali, až k nám přijde Střižíková, zkontroluje, jestli neděláme nějaké hlouposti a jestli jsme všichni zalehli.
A už je tu.
„Hoši, proč máte otevřené okno, vždyť se nachladíte,“ a už zavírá okno, „Jaktože to nejde zavrít? Co s tím máte?“
A když se jí nepovedlo okno zavřít napoprvé, zkusila to napodruhé, ale tentokrát použila větší síly. KŘUP!
„Co to je?“ a Střižíková vytáhla rozmáčknuté Kinder vajco z futer okna. Všichni už se začli smát, včetně mě. A ono už nevypadalo jako vajco. Mělo vzhled, jak kdyby ho snesla půltunová slepice. Bylo totálně spláclé,
Když Střižíková odešla, zhasla. Nemyslete si, že jsme tak hloupí, abychom si neuměli světlo z lustru vynahradit. V tu ránu, co učitelka zavřela dveře, zaply se všechny baterky, a já… - no co asi? Začal vykládat o trabantíkovi.
Frajer si nasedne do trabantu a už se rozjíždí. ,Brmprmprmbbrrrrrm’ KŘÁCH BUCH PRÁSK - upadl výfuk. „Je tu smrad z motoru, pustím si větrák,“ povídá frajer, Chrst - na frajera to vyfouklo pavučiny. BUCH BUM KŘACH- z větráku vystřelila vrtule a prořezala podvozek pod motorem a motor zůstal na cestě. Trabant se teď řítí z kopce a frajer se pokouší zastavit, KŘACH- rozpadly se brzdící destičky. „Musím zastavít ruční brzdou!“ křičí frajer. KŘACH - a ruční páka zůstala frajerovi v ruce. Trabantíka pak zastavilo gumové, nafukovací žabátko ke skákání. Uvnitř naštěstí nikdo nebyl a trabantík zastavil měkce, hladce - ani nepotřeboval brzdy. Potom frajer tlačil auto zpátky, po cestě nakládal součásti trabanta a montoval je zpátky. Když odtlačil trabanta až domů, byl jako nový. Byl připraven na další dobrodružný výlet.
A to je konec celé série přátelé. Byť krkolomným jazykem psané. Originály ve formě naskenovaných papírů naleznete na http://postreh.wz.cz/literatura/vetsi_dila/mala.html
