Když je člověk zrazen, dokáže zapřít i vlastní nos mezi očima, ale když je opilý, je mu jedno že si někdo bude pamatovat to, co říká a že si z toho udělá vlastní úsudek.
Stmívá se a světlé listí............
"Mám ji ráda a kdysi jsem si s ní povídala každý den a svěřovala jí trápení a starosti"
..........se vpíjí do kaluží slzí.......
"A pak jsme se pohádaly protože její kluk se do mě zamiloval. Kdysi jsme byly nejlepší kamarádky"
........každá zrada hodně bolí........
"Ale vlastně mi tolik nechybí, nebyla ideální nejlepší přítelkyně"
.........tak si hledáme důvody...........
"Má, na co si vzpomene, a na nikoho jiného nemyslí"
.........a příležitosti jak zrádce shodit........
"Slyšela jsi jak.............................to je dost hrůza co dělá, že?"
........které jsou na každém kroku...........
"Taky tě nemá ráda, pomlouvá tě na každém kroku."
.........někdy se však najde někdo..............
"Proč jsem se s ní bavila?"
..........kdo nás odhalí................
"Mám pocit že z tebe mluví závist"
........a pak popíráme i vlastní nos mezi očima.........
"To není pravda, ty ničemu nerozumíš"
Co z toho vyplývá?
Že se vždycky najde někdo kdo nás odhalí, proto se nehodí zapírat.
Vlastní zkušenost.
A když už chcete zapírat.
Tak se aspoň s nikým neopíjejte
