Za okny tma, u postele rozsvícená malá noční lampička, táta se rychle obléká.
Maminka v růžové noční košili s kytičkami,  tolik se mi líbila, že mi ušila stejnou, sahá po tmavém, lesklém županu.
Z otevřeného okna je slyšet bouchání na hlavní dveře.
"Mami, kam jdeš? V rozespalých hnědých očích slzičky, brada se začíná třást.
"Ještě spinkej broučku, je tma." To říká táta  a rychle mizí za dveřmi pokoje.
Maminka mě pohladí, přikryje dekou až ke krku a i za ní klapnou dveře.
Jsem  sama a  mám strach.
Lampička odkrývá obraz husopasky nad postelí.
Za dveřmi slyším cizí hlasy a divný hluk.
Nebudu tady.
Vylézám, linoleum mě studí do bosých nohou.
Pohledu z otevřených dveří se naskýtá nezvyklý obraz.
U kuchyňského stolu sedí táta, před ním leží rozbité brýle. Za ním stojí dva lidé.
Oba mají stejný hnědý kabát, (jako do deště), na hlavě klobouk.
Nikdy u nás nebyli.
Maminka stojí u kamen a poprvé vidím, že pláče.
Dveře do chodby a na schody jsou otevřené.Také tam někdo je, ale nedohlédnu tam.

Potom se najednou všichni začnou pohybovat.
Táta si bere tašku, maminka mu rychle ještě něco podává, ale jeden z těch cizích pánů
po tom sáhne a hodí to na stůl.
Utíkám se s hlasitým pláčem schovat k mámě. Bere mě do náruče. Bosé nárty mi kloužou po jejím županu.
Běží se mnou zpátky do pokoje, otvírá zásuvku a bere z ní ty hnědé velké peníze.
Takové, co dávala včera Vláďovi. To je můj velký bratr. Jel někam na kole s kamarády.
Rychle se mnou zase běží zpátky a dává je tátovi.
A pusa od táty a pohlazení a "Ahoj,beruško," a jsme tu s mámou samy.
Pak se jen z okna díváme, jak si táta sedá do nějakého auta, kterým odjíždí pryč.
"Kam jede tatínek?"
"Já nevím."

Maminka si bere kapesník, utírá slzy sobě i mně a pak mě položí do své postele.
To je taková krása. Můžu spát zase ve velké posteli. S maminkou.

***

"Mami,kdy se vrátí tatínek?"
"Za dlouho,to už budeš chodit do školy."

***

"Mami, a kam pojedeme?"
"Do Jáchymova, za tatínkem."
Strašně se těším. Pojedu vlakem a za tatínkem. Třeba s námi  pojede domů.

***

Divná místnost. Není tu nic. Jen nahoře, takové okýnko. Nevidím do něj, i když stojím na špičkách.
A pak mě máma bere do náruče a já tím okýnkem vidím tátu. Má jiné brýle a  divnou košili. Nelíbí se mi.
Podává mi černý zápisník s takovou malou tužtičkou v oušku. Vím, že když se nasliní tuha, tak mám potom fialový jazyk. Vždycky jsem za to dostala vyhubováno. A zase mi dává pusu...a škrábe.
V zápisníku je namalovaný medvídek. Stejný jako mám doma.
Okénko se zavřelo. Zase pojedu s maminkou vlakem. Když budu hodná, tak dostanu čokoládový bonbón.