Toho psa jsem vážně nesnášela.

Ne kvůli jeho vzhledu - Ben byl nepovedený kříženec, který ze všeho nejvíc připomínal špinavý mop na nožičkách -, ale pro to, co dělal. Každý večer, když se setmělo a jeho lidé (takto naši sousedé) zalezli do své vlastní zděné boudy, usedl Ben uprostřed dvora a skučel, naříkal a vyl až do úplného ochraptění. Pokud vás od takového tvora dělí jen několik metrů a nepříliš silná zeď, jistě pochopíte, odkud má averze pramenila. Ono vyspat se v noci sotva čtyři hodiny a to vše sedmkrát do týdne dá člověku pěkně zabrat. Netrvalo dlouho a byla ze mě chodící mátoha, zatímco můj trapič si přes den hodil šlofíka a za soumraku spustil nový koncert.

Možná namítnete, že dělám z komára velblouda, vždyť hlukem trpí spousta lidí. Pod okny jim rachotí těžké náklaďáky, na vedlejším staveništi bagry a sbíječky anebo vlaky, které zastavují na nedalekém nádraží. A přesto všichni v noci spí. Zvykli si. Jenže mechanický rámus, ječení brzd či skřípání kovu o kov je přece jen něco jiného než hlas živého stvoření.

Benovo kvílení mě vytáčelo natolik, že jsem dokonce začala uvažovat, jestli to nedělá schválně. Tak to dopadá, když podsouváte zvířatům lidské vlastnosti. Ona však nejsou ani zlomyslná, ani zákeřná, nedovedou plánovat nebo domyslet důsledky svého jednání. Řídí se instinktem.

„S ním nic nenadělám," krčil na mé stížnosti rameny Benův pán, jehož psí produkce nechávala narozdíl ode mě chladným. „Nepomůže ho okřiknout, ani zmlátit. Musel bych ho leda zastřelit, aby byl konečně zticha."

Zatrnulo mi. Zastřelit? To by přece bylo nelidské.

Omyl. To bylo naopak velice lidské - lidské řešení problému. Otravuje tě někdo? Zbav se ho. Ztrpčuje ti život? Zab ho. Ušetří ti to přemýšlení, proč to asi dělá.

Ano - proč to Ben vlastně dělal?

Traduje se, že úplněk probouzí ve psech prastaré vlčí geny, které je nutí usednout a s hlavou zvrácenou k bledé luně svolávat neexistující smečku. Ben však vyl stále - lhostejno, zda byl měsíc v úplňku nebo novu, ať obloha zářila miliony hvězd anebo ji zakrývaly těžké mraky. A přece byl smysl jeho počínání stejný - volal svou smečku. Ten pes byl jednoduše osamělý - a tak - poslušen instinktu - volal o pomoc.

My lidé se často chlubíme tím, že díky svému vyspělému mozku stojíme vysoko nad ostatními zvířaty. Zaštiťujeme se rozumem a nastavujeme světu třpytivý lak, který má zakrýt naše dávné zvířecí já - a který nazýváme civilizovaností. I my jsme však mnohdy osamělí, jenže ta pevná civilizační slupka nám nedovolí svoji osamělost projevit. A tak se utápíme v alkoholu, bereme drogy nebo skáčeme pod vlak a ostatní jen kroutí nad naším počínáním hlavou : Já fakt nechápu, proč to udělal, vždyť mu nic nechybělo.

Možná bychom si měli vzít z Bena příklad. Až nám zase bude smutno, až v našem životě bude chybět spřízněná duše - zkusme usednout a hlasitě to sdělit všem. Určitě nás někdo uslyší......