Zamyšlení nad zbytečnou smrtí z nešťastné lásky a velkovýrobnou malých vrahů v Africe.

Úryvek z básně mladé autorky: Ve tvých vzpomínkách se rozplynu, / odložil jsi mne / jako nepotřebnou věc. / Z mého zápěstí / prýští teplá krev...
Úryvek z novin: Šestnáctiletá dívka z Broumovska spáchala z nešťastné lásky sebevraždu. Rodiče jsou v péči psychiatrů.

Smrt, která nemusela být. Není nic hrůznějšího, než zbytečná smrt vlastního dítěte. Vlastně ne... pletu se. Existuje ještě horší varianta: když z vašeho milovaného dítěte „vyrobí“ vraha.

Malý dvanáctiletý Alim dostal uniformu, pravidelnou stravu, malý žold, odlehčenou automatickou zbraň s ostrými náboji a čtyřměsíční vojenský výcvik. Ten zakončil maturitou: velitel mu rozkázal zajít do sousední vesnice, tam zastřelit svého kamaráda, se kterým si ještě nedávno hrál. Před zraky zoufalých a bezmocných rodičů. Kdyby rozkaz nesplnil, byl by sám před svou jednotkou popraven. Kázeň a disciplína musí být!!! Po splnění rozkazu se s Alimem „počítalo“ do bojových akcí. Dnes střílí do vojáků i bez- branných civilistů. Aby mu nevadilo zabíjet děti a ženy, fasuje alkohol a drogy.
Nevím jak vy, ale já si větší hrůzu nedokážu představit.

Přidám trochu suchých čísel: mezi Súdánem a Zimbabwe je asi 200 000 vojensky vycvičených dětských vrahů. Barma 80 000, Nepál 6 – 9000. Výcvikové dětské tábory jsou také na Srí Lance, v Kolumbii, na Filipínách, v Čečensku a na Balkáně.

Všude mají lidi svá trápení, ale v Africe několikanásobně větší. A sebevraždy z nešťastné lásky? Mám tři dcery, ale jejich ZBYTEČNOU smrt bych asi nepřežil...