Toto ráno začalo velmi příjemně. Teplý čaj, snídaně, cesta autem s kamarádkou, druhý čaj v práci a mírné zapojení do pracovního procesu. Jako každý všední den jsem si „musel" přečíst zprávy na internetu. Nezklamaly.

Již delší dobu slýchám o panu hoteliérovi a zoufám si: „Kéž bych byl hoteliérem.". Zprvu jsem těmto zprávám nevěnoval pozornost, protože byl propírán hlavně bulvárem ohledně svatby soudruha Paroubka a soudružky překladatelky Kováčové. Už mi ale neunikla informace o spojení Dvořákova jména a složek StB. To, že se v politice a celkově v celé společnosti objevují kutilové bývalého režimu, mě nikdy nepřekvapovalo a o to více mě těší představa mé „čistoty", protože v době totality byla pro mě nejdůležitější věc na světě střídavě levý a pravý prs matky čili žádné pionýrství. Málokdy se umím na naše politiky hněvat (copak to jde, když tak poctivě pracují), ale dnes mám chuť napsat exministru financí, panu Sobotkovi dopis a zeptat se ho, kde byl, když podepisoval daňové úlevy a papíry mých rodičů odložil stranou a místo nich podepsal odpuštění mnoha milionů panu Vlastimilu Dvořákovi. V tisku se ohrazuje, že by to nepodepsal, kdyby s tím nesouhlasily všechny instituce pod rezortem financí. Zdánlivě je to v pořádku, ale čím více se to tváří nevinně, tím více to smrdí. Že by i finanční úřad, ředitelství i komise byly plné kamarádů pana Dvořáka a nyní jen plní sliby nesplacené. Ale třeba tito úředníci myslí jen na svou rodinnou budoucnost a budou se chtít také ženit a vdávat v Mariánských Lázních. Určitě i tento tah je křišťálově čistý a Jirka si nad ním myje ruce, protože je to jen náhoda, že Vlastík je jeho kámoš z dob, kdy měli všichni společný píseček a neexistovala krádež, poněvadž všechno bylo všech. Píseček si kluci rozdělili, ale bábovičky dělají pořád spolu, to ať mi nikdo nevymlouvá.

Pokud jsem urazil nějakého pána kluka soudruha politika, omlouvám se, ale zpět to nevezmu. A proč to vlastně řeším? Politruky nezajímá jediný člověk, když nejsou volby.