máma si dodnes myslí že nás přijeli osvobodit
tenkrát v noci mi vzbudila, stovky tanků se valily ulicí
řvalo to, ale tak nějak jinak
nebyla z toho cejtit válka
aspoň né taková, jak sem ji jako skoro třináctiletej kluk znal
hektický ráno, rozhlas, fronty v obchodech, podpisový archy

OKUPACE
slovo, kterýmu jsem tenkrát moc nerozuměl
chodili sme s klukama podepisovat co šlo, a vždy za to dostali maličkou trikoloru,
(takový plastový, ty byly ceněný, plastu tolik nebylo no)
nápisy vápnem na všem
co se dalo popsat, úměrný asi množství barvy a velikosti plochy
"IVANE TÁHNI DOMŮ, ČEKÁ TĚ NATAŠA"
"ZA DUBČEKA ZA SVOBODU RUSŮM NEDAT ANI VODU"
no jo, vono se řekne: nedat vodu -
stáli na mostě, na každým jeden
někdy dva
regulovčíci
den, dva........... tři
a my je s klukama chodili obhlížet
exotika ZOO, všimli sme si, že nikdy nic nejedí, nepijou
to zrovna bylo horký léto, tenkrát
tak sme se osmělili, a šli blíž, byli to takový klucí
né o moc starší než tenkrát my
školskou ruštinou a spíš posunkama sme dali řeč
(je to úsměvný, když na to dnes vzpomínám)
měli jen hodně cigaret, takovejch co sme nikdy neviděli
(podivný krabičky, modrej mauritius mezi cigárama)
a tak si připnuli tu trikoloru
tu sme jim dali, a oni ............................
dali cíga, a my jim z domova nosili jídlo
a pití, to taky, i pivo, pamatuju ty pohledy
vyplašený zvíře v lese
(to snad aby to pití a jídlo nikdo neviděl)
né krvelačná šelma co nám přišla ublížit
(snad od tý doby, a pak vojnou, sem si pořádně uvědomil, co to je)
slovo rozkaz
slova o moci mocných, o zákulisních hrách,
když sme vyfásli třídní důtky za přátelení s okupanty, dalo se to pochopit
když mi potom oddával tajemník národního výboru
velkej komunista a příznivec režimu,
to už sem nechápal vůbec nic
(byl to ten samej co mi dal tu třídní důtku)
nepochopil nic, nebo pochopil všechno
jak blízko maj tydle výrazy