|
Komentář ze dne: 18.01.2009 11:34:37
Autor: Jakub Raida (@)
Titulek:
Klasika typu "nemá smysl o životě uvažovat, lépe jest jej žít, jako ta tráva, která čeká, až zaprší". Nic nového pod sluncem, vlastně tato báseň zní jako vytržená z kóanu, jenže narozdíl od nich nemá ještě nějakou další nápaditou pointu. Hromadění obrazů mi až na první strofu, která dohromady alespoň evokuje pocit jakéhosi stoupání ze země, ovšem závěrečné tři sloky jsou prostě o ničem, to můžeme rovnou dodat:
Kotě z dvora mňouká do větru
Na silnici práší motorky
Jede mi vručící mixér
Slunce mile svítí
Hrušky hnijí
Zdechl pes
Tímto způsobem vám kdejaký milovník hospod složí nad pivem sáhodlouhý epos (říkal jsem sice, že poezie by měla být zde pro všechny, ale určité vůle by asi zapotřebí být mělo). Mimo to, dnešní obliba v surovém, syrovém a bezprostředním mi přijde skoro až k pláči.
Mno, a nakolik je Heidegger metafyzik, je diskutabilní, vzhledem k tomu, že své teorie vystavěl na odkazu existencialistů a fenomenologů, přičemž obé je spíš epistemologicko-etickou odnoží filosofie, než metafyzickou (pojem metafyzika vznikl trochu prozaicky zařazením Aristotelových knih o příčinnách "za" ["meta"] knihy o "přírodě" ["fysis"], přičemž jakožto věda o příčinnách to vyvrcholilo v díle Hegelově a Schopenhauerově, načež si tyto úkoly přebrala čistě teologie a teoretická fyzika, která zažila obrovský rozmach).
|