Smyčcové orgasmy bezpohlavních sdírají kůži našich těl a zátylky se chvějí na každé jejich pohlazení jako pubertální holky na svůj blondatý idol s jedním hitem v rádiu. Kapky deště si jen tak zlehka bičují do oken a do střech a do aut jakoby se bály upozornit, jakoby se styděly za svou znásilněnou existenci. V zakouřeném baru si u svých skleniček sedí jen pár hostů. Pokuřují a hledí do svého prázdna mezi řádky v novinách a apaticky poklepávají prsty o desku stolu politou pivem a colou, která láká hejna much nebo požvykují tabák nebo sledují topící se kostky ledu ve své laciné whisky. Nevyhnal je sem ten melancholický, chladný a vlezlý déšt. Jen jejich vlastní samota je pozvala do příšeří baru. Samota, nuda a prázdnota jejich životů beze smyslu. Támhle v rohu sedí jeden chlápek, který si plánoval kariéru zpěváka, obletovaného ženami a obdivovaného muži. Prý kdysi vyhrál městské kolo nějaké pěvecké soutěže a od té doby ho to nepustilo. Nebo támhle. Nepochopený básník, věčný snílek a blázen. Svoji barovou stoličku snad neopouští. Až umře, nabalzamujou ho a posadí zpět na jeho věrnou barovou stoličku s koženým potahem a na krk mu zavěsí ceduli s nápisem: „ Jediná moje životní jistota bylo toto prokletý místo u barovýho pultu. Alfonso Alfonso, velký básník a hledač životních pravd.“ A bude to šílená atrakce. Lidé se budou sjíždět po stovkách, aby se podívali na nejvěrnějšího zákazníka všech dob, protože i ti největší štamgasti to vždycky nakonec zalomí na hřbitově. Kromě cestovek na tom vydělá i výrobce oblíbené Alfonsovy whisky a piva a taky majitel baru, který nakonec přistaví i hotel s bazény a tenisovými kurty a golfovým hřištěm a z téhle malé zavšivené putyky se stane gigantický blikající kolos. Potom si někdo také všimne jeho básní a objeví v nich vysokou uměleckou hodnotu a nesmírnou originalitu a autentičnost Mistrova života. A Alfonso se jen zavrtí na té slavné židli, protože objevit sílu jeho slov o něco dříve neutápěl by se ve své nevyslyšené rozervanosti a nevyseděl by si tady díru do zadku. To by ho ovšem nenabalzamovali a nepověsili mu na krk tu ceduli o životních jistotách a pravdách a celá ta šaráda kolem by se nekonala, takže ani jeho básně by se neprodávali po tisících. Nakonec by za to měl být ještě vděčný.
A potom tady sedím já. Tichý, sarkastický a ironický pajdulák odpudivý svým cynismem a vzhledem, doktor bez ordinace, bez pacientů, bez schopností, bez práce, věčně potopený ve svých úvahách, ve své skleničce alkoholu, ve svých skrytých slzách, ve svých imaginárních sebevraždách. Je mi třiačtyřicet let a žiju se svou pánbíčkařskou matkou ve starém přízemním domku ve čtvrti stejně přiblblých přízemních domků s upravenými zahradami a dětskými houpačkami a otravně štěkajícími psy, s kytkami v oknech a pečlivě zastřiženými živými ploty a čistými chodníky až se člověk bojí uvěřit, že něco tak příšerného,jako je toto místo plné rodinné idyly může existovat. A tady jsem vyrůstal, na první pohled obklopen láskou a štěstím a vůní matčiných buchet a na ten druhý uvězněn ve své touze uprchnout pryč z toho svazujícího místa, pryč od časných nedělních rán strávených v kostele, pryč od jejich prsou a pletených svetrů, pryč od jejich buchet s mákem, které jsem vždycky tak nesnášel.
Můj otec zemřel, když mi bylo deset. Je to divný, když nemáte otce. Když vyrůstáte s matkou. Je to jako by z vás udělali ženskou. Místo na fotbal, chodíte na návštěvy k přítelkyním, místo chytání ryb sledujete nedělní pořady, místo toho děláte to a místo toho zase ono až se ráno vzbudíte a příjde vám že vám nějak porostly vlasy a ztenčily se ruce a hlas a s třesoucí se rukou si odkryjete trenýrky aby jste zjistili že přeměna byla dovedena do úplného tragického kastračního konce. Myšlenkou ztráty přirození jsem býval jednu dobu doslova posedlý. Například jsem na záchodě špehoval kluky o kterých jsem věděl že taky žijou jenom s matkou, jestli ještě mají svýho ptáka. Pak mě akorát zbili, poněvač mě měli za teplouše. Jednou jsem se setkal s holkou,která byla kluk. Prostě měla ptáka snad většího než já a řekla že půjde na operaci, kde z něj vytvoří pipku. Byl jsem ohromen. Říkal jsem si že snad ani otce nikdy neměla, že je její matka uzurpátorský obojetník, když u ní došlo až k tak extrémní proměně. A pak tam přišel jakýsi chlápek a ona se k němu rozběhla a volala tati tati a mě se v tu chvíli zbořily všechny do té doby vyvinuté teorie o dopadu absence otce na psychiku a fyzický vývoj dítěte. Navíc jsem nemohl stále pochopit jestli je holka nebo kluk. Rozhodl jsem se na to zeptat své matky.
„Ale medvídku, to není možné aby měla holčička pindíka. Máš to zase popletené broučku, nemáš hlad?“
Ano, moje matka v celé své kráse.Pamatuju si jak zčervenala, určitě o tom věděla, ale přes tu svoji bigotnost a úzkoprsost mi nebyla schopná odpovědět. Tajemství děvčátek s ptákem mezi nohama mi bylo odhaleno někdy v osmé třídě když jsme probírali sexuální poruchy a odchylky. Matka z toho byla absolutně na větvi, aby mi nemusela odpovídat na mé neustále dotazy co se týče sexu a mého přirození koupila mi knížku Chlapci, na slovíčko, kde jsem měl mít všechno vysvětleno. Byl jsem teda pěkně naštvanej, protože jsem chtěl vidět svoji matku na rozpacích, chtěl jsem slyšet její vysvětlení mokrýho prostěradla když se ráno vzbudím, chtěl jsem ji zničit. A ona to tou pitomou knihou všechno utnula. Aspon jsem za ní chodil a ukazoval jí obrázky a říkal hele mami to je zajímavý a předčítal ji o ženským orgasmu a ptal se jí jestli někdy orgasmus měla a jak se jí to líbilo a věděl jsem že mi musí odpovědět, že tohle tam napsaný nebude. Nakonec mi tu knihu vyhodila a měl jsem po srandě. Stejně jsem už všechno věděl a co bylo hlavní věděl jsem o masturbaci a dost jsem téhle možnosti využíval a jí tím děsně lezl na nervy. Když jsem si ho třeba začal honit při bohoslužbě, kypěla vztekem a studem a doma mě poprvé zbila. Byl jsem štastnej. Moje matka mě zbila a nebyl jsem už její medvídek a cukroušek a zlatíčko už jsem byl nevděčnej puberták a mě se to děsně líbilo. Puberta byla úžasným obdobím života kdy jsem svou matku přiváděl k šílenství. Na zed svýho pokoje jsem si napsal básen: HONÍM SI PÉRO HONÍM SI PÉRO HONÍM SI PÉRO MASTURBACE! ZPŮSOB JAK SE PŘIBLÍŽIT K BOHU LEŠTÍM SI BAMBUS LEŠTÍM SI BAMBUS LEŠTÍM SI BAMBUS MASTURBACE ZPŮSOB JAK UKÁZAT BOHU ŽE MI MŮŽE POLÍBIT PRDEL.
Pak jsem se mámy zeptal jestli si myslí že je Bůh gay. Byla to chyba. Vzala mě k doktorovi.