Copak Vám to nikdy nepřipadalo ani trochu ďábelské?
Nevím, co mi tak má připadat.
Že si sejete mrkev, žvaníte o trapárnách ze seriálů a zuříte, když není ve skříni jediná čokoláda.
Co je na tom ďábelské?
Že jste naprosto vypatlaní. - Jo - vypatlaní. Díval jste se někdy na noční oblohu a kouřil přitom cigaretu?
Ano.
Jak
famózní, že. Sledovat kouř, vdechovat jej, vdechovat jinou atmosféru a
pozorovat cizí souhvězdí. Být neobyčejný, být nad věcí, vědět víc,
nedýchat to stejné, zvládat i jiný vzduch, ten náš. Úzkost, strach,
obavy, tušení – nejsme tady sami. Chtíč postavit ten největší satelit a
zachytit cizí signál. Být u největšího objevu – jiná civilizace
existuje.
Bylo by to zajímavé.
Není! Je to nebezpečné. Jako my na této planetě.
Pročpak?
Jsme cizinci, nikdy Vám to nedošlo, drahý pane s třemi doktoráty?
Neměl jsem tu příležitost.
Proč
se nás bojí všechna zvěř, proč? Proč i ta, která se s lidmi ještě nikdy
nesetkala. Prý, že jsme je zabíjeli, ví, že jsme zlí. Byli jsme zlí
všude? Žijeme naprosto odděleně, osaměle, okupujeme tuto zemi, jen už
jsme za spousty, spousty let zapomněli, jak jsme se sem dostali. Netýká
se nás nebezpečí, vyšší princip přírody – nejsilnější přežívá. Nemáme
silnějšího nepřítele, teda – neznáme jej. Ale je to právě on, kterého
se nejvíce bojíme.
Mimozemšťané?
Cokoli, co je silnější než my. Nejsme připraveni čelit nástrahám. Jsme jen součástí konzumu.
Mohl bych trochu odbočit?
Jistě.
Proč jste trval na schůzce ve dvě hodiny v noci?
Kvůli myšlenkám, mají více prostoru. Každý má jen tolik intuice a poznatků, kolika datových proudů je schopen se chytit.
Co utváří datové proudy?
Nikdo
není izolovanou soustavou. Ke svému životu potřebujeme okolí. Naše
myšlení také. Na cokoli pomyslím, přenese se někomu jinému. Ten kdo
spí, nevybírá si, co přijme a co ne, kdo bdí, má možnost výběru, co
bude zpracovávat. Každou myšlenku je třeba absorbovat, uložit. To
zajišťujete, když spíte. Nikdo není schopen si v sobě vše uchovat, naše
myšlení je uloženo ve všech kolem v různých střípcích. Čím větší je
naše schopnost je spojovat a volat zpět, tím vyšší máme intuici ale i
inteligenci.
Teď v noci máte více buňek, které budou zpracovávat informace?
Zjednodušeně
ano. Více vnímáte, uvědomujete si souvislosti, lépe se.. přemýšlí,
plánuje, chápe, sní, v hloubi duše projektují hypotézy a tak dál.
Internet je směšná náhražka – spí ten, kdo zamešká aktualizaci
antivirového programu – díky viru nerozhoduje, jaké informace bude
stroj zpracovávat pán počítače, ale příchozí virus.
Už asi rozumím, proč jsou dny tak obyčejné a ráno se nám zdá spousta věcí nesmyslných.
Jistě, nejste schopen to pochopit.
Teď
zase odbočím já. Člověk byl určen k prozkoumání života na planetě Zemi.
Za dopadajícího světla měl zachycovat informace a přes noc je
zpracovávat. Situace se však zvrtla vlastní lenivostí. Nepodařilo se
dodržet kontinuální předávání základní informace, dneska boot sector na
disku, nikdo z lidí neví, že zde byli od poznání. Jediné medium toto
sdělující ve zkomoleném tvaru je Katolická církev.
Jak zkomolené?
Poznání víry, boha. Šlo jen o vědecký výzkum. A podařilo se jej zmařit zmatením samotných výzkumných buňek. Tedy lidí.
Trochu se v tom zamotávám.
Není
systému bez opravdového pána. Planeta země má kontrolní mechanismy,
nepřítele je nutno buďto zmást nebo zničit. Mezi lidmi se objevily
nastrčení jedinci, kterým se podařilo obrátit výzkum, na lidi samotné.
Zajímali se o sebe, o boha, který prý na ně vidí a běda, jestli se
nebudou hlídat. Začali studovat vlastní historii, tradice a nazvali se
pány tvorstva. Zahledění sami do sebe přestali ohrožovat informační
stránku Země, tu fyzickou bohužel ne.
Jakou informační stránku?
Naše
planeta je v jednom výjimečná. Nikdo nikdy nezjistil, jak vznikla, a
jak může na jednom místě žít tolik druhů živočichů. V žádné jiné
civilizaci taková rozmanitost není. Je to tajemství, které by rády
poznaly všechny vesmírné civilizace, které se za tímto účelem spojily a
vyvinuly tvora, který se poměrně dobře množí. Největším nákladem na
utvoření výzkumného týmu byl pouze čas – doba, za kterou se lidé
patřičně rozmnoží. A díky tomu, že chuť se pářit byla první instancí
lidské mysli, není třeba domýšlet, děláme to každý, že.. Ale zpátky –
díky zmatení lidí a zahleděnosti do sebe sama se podařilo zabránit
výzkumu, tedy potlačit. Ovšem vzhledem k tomu, že užitečných informací
jsou tisíciny procenta a zbytek díky ovlivnění lidských priorit
zabírají pasáže knih, filmových snímků, chutě nejrůznějších sušenek,
pocity z řízení automobilu, tisíce melodií a dalších nepotřebných
znalostí, jde o totálně zaspamovaný systém, nevyužitelný systém.
Bohužel, priorita jedna stále vítězí a my se dál množíme a ubíráme
místo původnímu obyvatelstvu této planety.
Proč se tyto civilizace nesnaží problém řešit?
Ale snaží. A první pokrok se dostavuje až nyní.
Čím to?
Přibývá
slabých a nemocných. Lidí, kteří jsou v komatu. Tak jako vy,
potřebujete k životu jíst a dýchat, potřebuje mimozemšťan pro
adaptování na zdejší půdě stálý přijímač a zároveň zdroj informací.
Jazyk, zvyklosti, plnění očekávání, chutě, dojmy, pocity a porozumění.
To vše za něj zpracovává onen nemocný, který v komatu, spánku, si
nevybírá, jaké informace bude zpracovávat. S probuzením nebo smrtí
zaniká i návštěvník, neboť ztrácí základní informace pro přežití. Je
velký risk přijet a využít spícího – co když se náhodou probudí?
Návštěvníci zde trácí co nejkratší dobu a vybrané objekty si odvážejí s
sebou.
Kdy jste se s nimi poprvé setkal?
V 19 letech.
Byl jste vyděšený?
Jistě.
Z čeho nejvíc?
Znali
mé myšlenky. Okamžitě. A oni odpovídali, okamžitě. První, co mě napadlo
bylo, jak se proboha takoví slizouni páří. Dali odpověď. Bylo to
neuvěřitelně nechutné. Víte, u člověka je to taky nechutné, ale chceme
to, cítíme to. Tady to je nechutné a ještě to nechceme. Pak mě napadlo,
unesli už taky někoho z lidí, koho znám? Uviděl jsem našeho profesora
matematiky a mou holku. Sděsil jsem se, proboha, co dělali mé holce?
Dostal jsem odpověď. Zkusili jí změnit její ideál krásy. Proč, ptám se?
Oblíbili jsme si tě, tak abys měl jednou štěstí. A co bude se mnou?
Odpověděli opět bez váhání. To raději popisovat nebudu, snad jen, že
týden po smrti ještě budu vnímat okolní prostředí a kremační pece jsou
fakt peklo.
A dochází k únosům i dnes?
To nejsou únosy. Jen neplánované výlety.
A proč je stále podstupujete?
Protože musím jednou za čas na výměnu krve.
Jakto?
Abych přežil.
Z jakého důvodu si Vás drží?
Má matka byla uměle oplodněna. Jsem mezičlánek nového výzkumného tvora.