Poslední obraz Paula Kleeho

    Varování: obsahuje anděly



Nestor Cardelli

Narozen v Bologni, vystudoval historii umění, považován za současného největšího odborníka na výtvarnou školu Bauhausu.

 Jason Leming

Vysloužilý poradce v bezpečnostních otázkách, naposled pracoval jako organizátor summitu NATO v Goteborgu, ve svých šestašedesáti je na odpočinku.

 Abdula Azzizi

Potomek Jemenského šlechtického rodu, ze země utekl po státním převratu v 90.letech do Iráku. Tam se setkal s Al-Káidou a začal s ní úzce spolupracovat; poslední dobou žije ve Spojených státech.

 

 

Nestor seděl ve velni pohodlném křesle bussines class, navzdory čemuž se však cítil velmi nepohodlně. Nevěděl, jaký prostředek používali v čistírně kde si nechal vyprat košili, ale nepříjemné svědění na krku mu napovídalo, že alergická reakce se pomalu dostavuje. Povolil si kravatu a rozepnul vrchní knoflíček, leč marná sláva, nepomáhalo to. Mezi nohama tiskl poslední obraz Paula Kleeho, dílo, které ho stálo mnoho týdnů úporného vyjednávání se švýcarským sběratelem, který ne a ne uvěřit, že obrazu se nic nestane.

Jen v roce 1939 Klee namaloval přes 1250 obrazů, tento byl ale jediný nepojmenovaný. Kritici se většinou shodovali, že ačkoli se vrátil od šedi k pastelovým barvám, dílo vyznívá smutně a tragicky. Černé pozadí, předměty na něm si žijí vlastním životem a na stole leží rozsypané kvítí. Největší záhadou zůstával obraz v obraze – dva andělé. Většina zasvěcených se shodla na to, že ti dva andělé bojují, ruce v pěst a nalepení na sebe, jako by je rám tlačil. Podle Nestora se ale usmívali. Klee namaloval či nakreslil desítky či snad stovky andělů, ale tihle byli trochu jiní, tihle vypadali, že mají něco usilovného na práci, na rozdíl od těch éterických bytostí které většinou tvořil.

Nestor pošoupl obraz blíž k sobě a pevněji ho sevřel. Podíval se na souseda, plešatějícího asi čtyřicetiletého Angličana, který mířil do Chicaga zařídit poslední drobnosti před tím, než se tam přestěhuje. Už dřív zjistil, že i Angličan holduje umění a když mu prozradil, že pracuje jako kurátor připravované výstavy o Bauhausu, získal si rychle jeho obdiv. Angličan se svěřil, že vystudoval umprum, ale umělecký směr nikdy nebyl jeho nejsilnější stránkou, bla, bla, bla. Mluvil něco o práci, první ženě, rozvodu, řekl mu celý život a Nestora to vůbec nezajímalo. Teď, když by byl za jakékoli rozptýlení vděčný, Angličan usnul.

Nestor nervózně poposedl, krk ho nelidsky svědil. Z okna přes souseda neviděl, ale podle toho jak dlouho už letí by měli být nad pevninou.

 

Abdula nebyl nervózní. Nikdy. Podíval se na hodinky a když vteřinovka protnula pomyslný cíl na dvanáctce, zalovil v kapse saka. Prsty se sevřely kolem chladivého kovu, na okamžik zavřel oči v němé mantře a pak zbraň přiložil na spánek dívky vedle něj, štíhlé brunetky s vlnitými vlasy. Ta ztuhla a koutky očí ho sledovala. Neodvažovala se ani pohnout.

„Stoupni si!“ zašeptal. Bez jediného zaváhání ho poslechla. Pomalu se postavila a pořád cítila malé studené kolečko jak ji tlačí kousek nad levým okem.

 „Všichni seďte na místech a nehýbejte se! Jestli někdo udělá jediný pohyb, jediné mrknutí oka! Tak ji zastřelím. Nic nedělejte, seďte a dívejte se na mě!“ zakřičel angličtinou, ze které se mu ani po několikaletém tréninku nepodařilo odstranit arabský přízvuk.

Lidé ho zděšeně sledovali, slyšel mumlání plné strachu, ale poslouchali.

Abdula ji popostrčil do uličky. Pomalu udělala co chtěl.

Jeho smysly měly červený poplach. Sledoval periferně okolní dění a přitom navigoval dívku ke dveřím do pilotní kabiny. Podle plánu mělo v ostatních částech letadla probíhat to stejné co tady. Do dvou minut by měli mít kontrolu na strojem. On zabaví pozornost cestujících a až přijdou ostatní, bude a řadě pilot.

Opřel se zády ke dveřím, dívku před sebou jako živý štít a čekal.

 

Jason si četl The Economist, jediný časopis kterému důvěřoval, když uslyšel toho Araba jak křičí ať se nehýbou a sedí. Pomalu se otočil, položil noviny do klína a sledoval ho, jak sebevědomě sune mladou černovlásku ke dveřím do kokpitu. Arab se zády opřel o dveře.

Dívčina se klepala strachy a šeď kůže ostře kontrastovala s černými kadeřemi. Arab bloudil pohledem po lidech vyděšeně sedících okolo.

„Klid!“ zařval najednou. Dívka vykřikla napůl strachy a napůl bolestí, jak jí zatlačil hlaveň do spánku a všichni okolo ztuhli. Arab namířil pistol na jednoho z cestujících sedících úplně vzadu. Muž zbělal a na čele mu naskočila modrá žíla. Arab otevřel ústa, ale žádná slova je neopustila.

Jasonovi vjela z rukávu do dlaně malá pistolka, která tam podle všech předpisů být neměla. Jason, i když léta v penzi, stále věděl jak které věci fungují a tedy i jak je obejít.

Bleskurychle se napasoval těsně za sedadlo, zamířil na útočníka a vystřelil.

Kulka se ve vzduchu zastavila a s ní i všechen čas. 

Poslední obraz Paula Kleeho, zakletý mnoha novodobými bezpečnostními procedurami, ožil.

Dvěma andělům se rozzářili oči.

Ten, co se jmenoval Gabriel, upřel neveselý pohled na anděla proti sobě a pobídl ho „Házej.“

Lucifer se usmál, zaštěrchal kostkou a otevřel pěst.

„Pět,“ pronesl pomalu, s klidem, hlasem plným uspokojení.

Gabriel udělal totéž a zklamaně se podíval na svou dvojku.

„To máš za Hitlera!“ rozchechtal se Lucifer a jeho úsměv mu zůstal, i když se obraz stal zase jen obrazem.

 Čas se rozeběhl.

Kulka minula Abdulu o vlásek a zabořila se do dveří pilotní kabiny za ním.

Terorista trhl s dívkou a nastavil ji do dráhy střelby. Sám třikrát vystřelil a dvě kulky si našly cestu skrz ta pohodlná sedadla až k hrudníku Jasona, třetí se svezla po stěně letadla a zaryla se do paže amerického obchodníka s nemovitostmi.

 

*     *     *     *     *

 

Třicet minut nato letadlo narazilo do jednoho z dvojčat newyorského obchodního centra,srážku nikdo z osádky letadla nepřežil. Celkově si teroristické útoky vyžádaly přes dva tisíce sedm set obětí.

Při odstraňování trosek nelezl newyorský hasič Frederick Teeves poškozený litinový kufřík, který, jak se ukázalo, nesl poslední obraz Paula Kleeho. Obraz byl z půlky zcela zničen, jeho dolní polovina se však nečekaně dochovala v původní kvalitě.

Byl navrácen do Švýcarska, kde jej jeho majitel věnoval Bernskému Klee Zentrum. Je umístěn v sejfu a veřejnost k němu nemá přístup, to vše z obavy o uchovaní kvality už tak poničeného díla.