Vyrytá

ze šrámů nakreslil jsem nebe...*


ze šrámů nakreslil jsem nebe
rudou krví červánků
a taky modří která zebe
tou barvou bez vánku

dal jsem sebe do obrazu, jenže ty, ani ses nepodívala
vzhlížela si se v malým zrcátku, jediná barva, co tě zajímala byla tvoje růž
a já si připadal zase hloupě sám, plátno mi už dávno přestalo zajímat
věděl sem, že i kdyby DaVinci ved mou ruku, nic by se nezměnilo

tak

z otazníku vykoval jsem hřeb
snad pod nohy ho hodil
že zbyl mi jen vykřičený škleb
můj spravedlivý podíl

cinknutí kovu o podlahu tě zaujalo sehnula ses, vzala ten ostrej kousek kovu do ruky
jako velkým drápem si začala vyrývat kusy masa, mýho masa
připadal jsem si šťastnej, jedinej objekt tvýho zájmu
a tušil, že nepřestaneš dokud budu žít, žít pro tebe

možná i pak

v zašlé rytině