Bruslí po rybníce. Nic než skřípání ledu. Přidává se další kluk, který se snaží zapojit. Dívka neodpovídá a bruslí pořád dál…

Pan Bergson kdysi řekl:" Člověk má vynaložit na to, aby si zjednodušil život, stejné úsilí, jaké vynakládá, když si ho komplikuje."

Někdy si jej komplikujeme sami vědomě, jindy také sami, ale nevědomky. Někdy je nám zkomplikován, aniž bychom to sami pociťovali, ale vidí to naše naše okolí. Tehdy je možná pomoc, pokud okolí na našem životě záleží. Občas proti tomu bojujeme a bereme to jako křivdu ze strany těch nejbližších. Pokud jsme schopni po určité době pochopit, že opak byl pravdou - jsme na dobré cestě - k vyléčení.  Když ale  schopnost pochopení věci ztratíme, zůstaneme v tom svém světě osamoceni......

Nevím přesně k jakému žánru to mám zařadit, mohlo by to být sci-fi stejně dobře jako psychologické drama.

Zkusil jsem opět napsat něco úplně jinak než vše předtím, tak snad to nezklame.

První fáze.