Jen nějaký výkřik...

V trnitém houští,
hledám si cestičku,
přes srázy, útesy,
se slzou na líčku,
vidím,
jak mosty se hroutí,
a lidé skoupí,
pro svoje móresy,
do kapsy lžou si…

Svět náš sám,
lžím a klamům
nastavuje pokřivené zrcadlo,
teď nosí se lhát davům,
jevištní propadlo
se stalo všeobecnou věcí,
na piedestal zájmů,
pozvednout obyčejné kecy!