O člověku který v temných silách našel smysl života, avšak byl moc dobrý na to, aby ho vydržel žít.

Na ulici u hlavní třídy stála tmavá, zachmuřená budova. Budova s velkými okny bez záclon, s dubovými, železem kovanými dveřmi a ponurou zahradou, o kterou už se dávno nikdo nestaral. Jen občas po pěšině prošel člověk, ba ne bytost s bílým pláštěm a polobotkami. Člověk to nebyl, byla to stvůra. Někdy tato bytost nesla krabici s léky, jindy nákupní tašku plnou jídla, či whiskey. Začalo to vlastně tak: Byl to člověk jako každý jiný, chodil slušně oblečen, vlastnil malý domek na 5. Avenue v Californii, měl manželku, děti, psa. Avšak jednou se vrátil domů z práce, pracoval jako právník pro firmu Lloyd Loom vyrábějicí stoly a židle, a našel svůj dům prázdný. Vyprázdněné šatníky, manželčino auto pryč, v ložnici obálka a v ní stručný dopis, ze kterého se dozvěděl, že od něj manželka odjela s milencem Bonem Flatcherem a s dětmi do jejich nového bydliště a vše že s ním domluví její právník. Ronnie měl dojem že jejich manželství klape a trvalo pár týdnů než mu došlo, že jeho domov zůstane navždy prázdný a bez života. Tak začal s pitím, v práci nestál za nic a dostal padáka. Šlo to s ním z kopce a ta bolest, ta bolest v srdci byla přímo nesnesitelná. Tak nesnesitelná, že se pokusil o sebevraždu, šel do budovy hotelu Millenium, kde strávil se svou ženou svatební noc, pronajal si pokoj v nejvyšším patře a pokusil se vyskočit z okna. Úzkost která ho zaplnila však byla tak nesnesitelná, že od svého úmyslu upustil. Chtěl znovu zpět svůj domov, plný štěstí a radosti, dětského smíchu, nerozuměl sám sobě, ani jiným. Lidé se ho báli, chtěli ho  vystěhovat z města, ukamenovat, zabít, chtěli ať jim zmizí ze života. Snad jen jeden člověk by mu dokázal pomoci, ta dívka o které se mu noc co noc zdálo, vydávala rozkazy a on se bál je splnit. Zdála se přívětivou, někdy až moc. A on byl úplatný, stačil slib budoucího života v bavlnce a v radosti a nezdráhal se pomoci i temným silám. Jeho duše pomalu černala když plnil její příkazy a jeho sousedů ubývalo. Před policisty čeřil vodu, jak se dá a dařilo se. Jako zázrakem vyvázl ze všech obvinění, užíval vnitřní síly, které nabýval závratnou rychlostí, mizel zase se objevoval  a byl zázrakem božím či snad satanským? Všichni se ho báli. A on ted´ sedí sám ve svém starém domě, v moli prokousaném starém ušáku, kouří zatuchlé doutníky a pije nechutně levnou whiskey. A proč, protože se odmítal nechat zotročit, protože za sebou nenechal zavřít dvířka, venku mrholí a on vzpomíná na vlny slávy, na časy beze strachu ze všeho, včetně prázdných místností a cizích lidí.