A pokud ji nevyhodili, leží v třetím patře základní školy v Hradci nad Moravicí na starém obitém klavíře. Na který jsem nikdy nesměl hrát, abych ho náhodou nerozladil.

Je tu sedmý ročník a s ním přichází i nová třídní učitelka. Mladá, i docela pěkná, chytrá a taky urážlivá. Svou urážlivostí si udržuje morálku ve třídě a dává najevo: Tak děti, tady končí zábava.

Předsedou byl zvolen Marek, který těžko snášel nezpůsobilé chování naší třídy. Marek je taková přirozená autorita, která nemá ráda nonsens a hloupý vtip. Na vykládáni vtipu to sice nebyl přeborník, ale právě u něj se dopočítáme nejvyššího čísla. Pořádek si vždy dokázal udržet díky své silové převaze. Své nové chvaty testoval na Milanovi, který se při bitvě vždy přiblble usmíval, což Marka obvykle ještě víc dopálilo, a tak přidával na sile. V Markovi se ve Čtvrté třídě vzbudilo literární nadáni. Tehda napsal svou prví a patrně i poslední povídku:
Vzpomínka na 4.B, kde vystihl charakter všech osob naší třídy. Až na mě (Richard Vacula). Nevím jestli se bál mých připomínek. Jakmile zkritizuje někdo mě, mám chuť to oplatit. Protože Marka nelze přehlédnout, dostalo se mu hned několika přezdívek: Marek Párek, Pečínka, Carda, Tlačka tlačí do řepy, Mareček. Tím nechci Márovi nijak uškodit. Byl to právě on, kdo mě naučil překonat posměváčské období zaměřené na mě. Všudy přítomný slogan Richard Vacula ******, který vymyslel můj otec, mě vždy dovedl vyvést z mé zakolejené osobnosti. Naštěstí i z debilu se postupně stávají průměrně vzdělaní lidé. Takže jsem se této urážky zbavil. Jarek se teď určitě bude zákeřně usmívat, protože něco ví, ale určitě vám to nepoví.

Co se týče naší třídy, byla v této době nejhorší ve všem, co učitelé hodnotí. S příchodem paní Jelenkové už každý čekal na větu: "Tak co vy stádo tupých zabedněnců." APOD. V Občanské výchově bylo vždy o zábavu postaráno. Smála se téměř celá třída. Až na Kristu a Markétu. Ty dvě holky mlčky sedíce jen poslouchaly. Ale ústní dutiny využily vždy jen při nátlaku. Teď jsem si vzpomněl na Aleška Černého, žijící mrtvolku. Když už něco poví, tak s náklonem k Celtovému oušku. Když hraje fotbal, musí si dávat pozor, aby nezakopl o míč. Ale když už hodnotím jiné, měl bych zhodnotit i sebe. Blbě se tlemím, hraji si na inteligenta, zabývám se nevyřešitelnými otázkami, protože nad nimi můžu uvažovat jak dlouho chci, aniž přijdu k řešení. Jak Tereza vždy říkávala, když jsem ji něčím naštval .(nejčastěji mou papučí, která omylem dopadla na její stůl) "Ty máš sice samé jedničky, ale jinak si úplný debil." Nejčastější Terčina věta byla:"Ty impotente!" A nejčastější odpověď na tuto větu:"A víš vůbec co je to impotent"?
V hudební výchově jsme měli p. Slováčkovou. Jakub v tomto Čase upíjel imaginární kafíčko nalité v květináči. Já dlouho nevydržel jen přihlížet a začal se většinou docela nahlas řezat.

Ale vraťme se k naší třídní. Její přezdívka na Škole v Raduni byla Rybana a u nás Maina. Lenka, Maina, Rybana vymyslely schránku důvěry. Byla to taková krabice od bot, kterou donesla Jana s dírou in the middle. Sloužila k anonymnímu svěření našich problémů Maině. Ta je pak Četla v třídnické hodině. Jako každý dobrý objev byla i schránka zneužita. K bonzování. "Richard a Raida se chovají jako debilové. Raida a další kopou papučemi do tabule." Co se dalo, spolužáci svedli na Jakuba. To byl Raida. Vždycky si společnost chce z někoho udělat obětního beránka. Jakub se ale nedal a obětním beránkem se stal Piky. Když schránku můžou spolužáci využívat k bonzování, proč já, Jakub, Mily a další by ji nemohli využívat k propagaci svých kravin? Panečku, to byl nápad. Ve schránce pak byly desítky dopisů jako: Brm brm - bačovo auto, béé - bačova ovečka...... A protože se to učitelce
nechtělo číst, byla schránka zrušena.

A pokud ji nevyhodili, leží v třetím patře základní školy v Hradci nad Moravicí na starém obitém klavíře. Na který jsem nikdy nesměl hrát, abych ho náhodou nerozladil.