|
<<
Říjen
>>
|
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | | | 1 |
2 |
3 |
4 |
| 5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
| 12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
| 19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
| 26 |
27 |
28 |
29 |
30 |
31 |
|
|
Stránku si právě čte 57 lidí.
|
|
Jeviště
Anit - Zpovědi, pocity - 28. 10. 2006 - 2149 přečtení
 Život je jedno velké jeviště. A jeviště? Hra na dokonalý svět... Často jsem přemýšlela o tom, jak vrátit čas, všechno změnit a možná, možná bych to ještě dokázala. Ale proč ho vracet? Proč si donekonečna přehrávat chvíle štěstí, po kterých následuje smutek?
Bojím se znovu přijmout beztak marné naděje, nové sny a cíle. Má to vůbec ještě cenu? Tomu sama nevěřím.
Nevím, jak dlouho ještě zvládnu hrát tuhle hloupou, starou hru na hodnou holčičku. Každý den vstát, nasadit masku s úsměvem, vyhnat z očí pocity a nechat v nich jen prázdnotu. "Navždy" tiše proplouvat jevištěm, šedá, melancholická postava. Jen jedna z mnoha.
Každé ráno spatřím ten obraz, obraz s červenou plachetnicí, a vzpomenu si na to, kdo jsem. Je to dobře nebo špatně? Nevím.
Nezbylo už mi skoro nic, jen pár střípků rozbitých snů, ale přesto mám víc, než kdokoliv z těch, kteří mě dennodenně urážejí. Protože jsem měla štěstí. Poznala jsem několik lidí, kteří mi změnili život, kteří mě podrželi. A co víc, ti lidé mě vytáhli.
A není snad tohle nejdůležitější? Nestojí mi za to, hrát tu únavnou hru na lepší svět?
Stojí.
I za ty okamžiky nostalgie, kdy sedím pod stromem, ze kterého už dávno většina listí opadala a jen čekám. Čekám na co? Nevím, celý život přece na něco čekáme. Třeba čekám na to, že za mnou přijede princ na bílém koni a vysvobodí mě ze zajetí zlého draka.
Ale já samozřejmě nejsem princezna.
A tak mi nezbývá nic jiného, než další den znovu projít jevištěm, kde se hraje hra na dokonalý život.
Ale ani to jeviště není zdaleka dokonalé, ne, zadřela jsem si o něj třísku, když jsem šla bosá. A tu třísku už nikdy nikdo nevtáhne…mám ji už moc hluboko v srdci.
A proto říkám, Bohu díky. 
 Upozornit emailem  Vytisknout článek
| Zdroj: vlastní tvorba
Komentáře na Facebooku:
Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 26.10.2006 17:34:14 Reagovat Nový komentář
Autor: [Krtica] - Jana Vyležíková (krtica.N@seznam.cz)
Titulek: Tak jsem si poslechla
Jsem potěšena nakolik se článek od článku zlepšují tvé vyjadřovací schopnosti. Nemyslím to ironicky, oceňuji posloupnost tvých myšlenek, jejich přirozené podání.
A snad bych jen dodala, nečekej na vysněné časy. Každý člověk sám pro sebe dokáže udělat nejvíc tím, že jde svému životu vstříc. Třeba jsou princové kolem tebe a ty o nich nevíš, protože taky hrají nějaké divadlo...
|
Komentář ze dne: 26.10.2006 18:56:05 Reagovat Nový komentář
Autor: [WhiteShadow] - WhiteShadow (wwhiteshadow@centrum.cz)
Titulek:
Dobrá práce Anit. Jsem rád, že v tvých dílech už je trochu více naděje.
|
| |
Komentář ze dne: 26.10.2006 18:58:37 Reagovat Nový komentář
Autor: [WhiteShadow] - Jan Kopčil (wwhiteshadow@centrum.cz)
Titulek: Re:
Přeřazuju do rubriky Zpovědi, pocity.
Mám tě rád Anit.
|
| |
Komentář ze dne: 26.10.2006 19:47:20 Reagovat Nový komentář
Autor: [CrazyAnca] - Aneta Honzková (CrazyAnca@seznam.cz)
Titulek:
Děkuju, Stínku.
Taky Tě mám ráda.
|
Komentář ze dne: 27.10.2006 00:40:43 Reagovat Nový komentář
Autor: [postreh] - Histes [admin] (histes@postreh.com)
Titulek: Názor
Já když se rano vzbudím a odhodím zaprděnou peřinu, otevřu okno, pod kterým zaštěká pes a projede zahraniční kamion, řeknu si, ještě žiju. Pokud ne, pustím si Redla a řeknu si to je ono, hudba žije. Pokud ani to nezabere, je den Blbec. Pak hledám v minulosti, a vzpomínám. Nejraděj na to nejhorší, až mám alespoň nějaký prožitek. Po dvou hodinách mi dojde - takhle to nejde, nasednu na kolo, projedu se a čekám, jestli na někoho narazím a řeknu Ahoj. Zůstat u netu a Postřehu je pro mě ta nejhorší varianta, protože zapomenu otevřít to okno, dýchám v symbióze s ventilátorem.
Ventilator, Akcelerator, Colector, Emitor, a tak jednoduchá BASE. S níž všechno se řídí snáze. Malým činem řídit velký výkon. A nebýt den Blbec při tom, následky by byly minimální.
Vyletěla okna!
|
Komentář ze dne: 28.10.2006 15:31:10 Reagovat Nový komentář
Autor: neregistrovaný - GreenEyes (@)
Titulek:
Neco uz rekla Jana (Krtica), neco rekl Stin a neco rekl Risa - to, co bylo receno nebudu opakovat.
Detstvi nevratis - jednoho dne konci a prebirame odpovednost za svuj zivot. Ale zaroven nabyvame prava o svem zivote rozhodovat. Zkus se na to podivat jinak : nejsi na jevisti hereckou, ale scenaristkou a reziserkou. A jen na Tobe zalezi zda z toho stromu spadne zbytek listi a jen zasusti, anebo zda strom pokvete... Ono to opravdu zalezi na cloveku, jestli se rozhodne byt pouhou figurkou v cizi sachove partii... Muzes si rozehrat svoji vlastni partii se zivotem . A take muzes z nej udelat jak protihrace, tak i spoluhrace.
Libi se mi to oko... Pokus se vnimat opacne - ne Ty koukas ven na neco monumentalniho, obrovskeho, vsemocneho, ale ten svet kouka na Tebe - temer vsemohouci (a kouka nikoliv se zasti, nikoliv s touhou znicit Tve sny, ale se zajmem, co vlastne dokazes. Mozna Ti i fandi...).
|
Komentář ze dne: 28.10.2006 17:09:39 Reagovat Nový komentář
Autor: neregistrovaný - klon dr.Halíře (lips5@seznam.cz)
Titulek:
Buďme rádi,že tyhle pocity občas máme jinak bychom si nevážili těch lepších chvil.A ani bychom na ně nečekali.K tvým myšlenkám- něco podobnýho už jsem možná četl,nebo slyšel tím však nepopírám tvé autorství jen mám na mysli čistě náhodnou podobnost a jestli ta fotka je tvé dílo tak se ti moc povedla(ale nejsem fotograf,takže jen amaterský názor).
|
Komentář ze dne: 28.10.2006 21:47:31 Reagovat Nový komentář
Autor: [Bell] - Běla Polášková (bela2006@volny.cz)
Titulek:
Anit, myslím, že GreenEyes to řekla naprosto přesně a vyčerpávajícím způsobem - souhlasím - lépe bych to napsat neuměla a cítím to přesně tak. život máme ve svých pazourách ... někdy pravda něco neudržíme ... co se prince týká ... jistě jednou přijede ... jen to nebude princ a už vůbec ne na bílém koni :-)) Měj se moc krásně a nesmutni. Píšeš hezky.
|
|
fandím Ti a nejsem v tom sám, jak jsi už určitě POSTŘEHla :)
|
Komentář ze dne: 29.10.2006 13:52:20 Reagovat Nový komentář
Autor: [sibyla] - Dana Angels (sibyla@centrum.cz)
Titulek: pro Anit
Nezbylo už mi skoro nic, jen pár střípků rozbitých snů, ale přesto mám víc, než kdokoliv z těch, kteří mě dennodenně urážejí. Protože jsem měla štěstí. Poznala jsem několik lidí, kteří mi změnili život, kteří mě podrželi. A co víc, ti lidé mě vytáhli.
A není snad tohle nejdůležitější? Nestojí mi za to, hrát tu únavnou hru na lepší svět?
Stojí.
... Tenhle odstavec je naprosto úžasný...:-)
Píšeš moc krásně. Pocitově. A myslím, že je nás více, co hrajeme hru na lepší svět. A je to dobře...:-)
|
Komentář ze dne: 29.10.2006 17:02:21 Reagovat Nový komentář
Autor: [Ivo-Hary] - Ivo Hary z Náchoda (normalnisilenec@seznam.cz)
Titulek: Potřebné a poučné zamyšlení
Už jsem jeden z posledních, kdo se zastavil. Věřím Vám všem hloubavým myslím, že to pro Vás není snadné, bloumat po tomto jevišti. Já se na něm potloukám už hezkou řádku let a stále myslím, že to má smysl, jinak bych nenarazil na mnoho světlých okamžiků. Ne, nepřevažují nad těmi šedými a temnými, ale osvětlují cestu. A proto je dobré mít vzpomínky na něco velmi nehezkého - a čerpat z nich poučení, i na něco moc hezkého - a mít v nich posilu a naději.
Obvykle na obrázky v textu koukám "skrz prsty". I když mi tato fotka přijde chtěně aranžovaná, přesto tu sedí. Ovšem nad "červenou plachetnici" není. Tu rád přechovávám ve svých vzpomínkách a vím, jaký má pro Tebe i ostatní význam.
|
Komentář ze dne: 29.10.2006 21:44:31 Reagovat Nový komentář
Autor: [postreh] - Histes [admin] (histes@postreh.com)
Titulek: Názor
Něco Ti musím sdělit.. Dnes jsem viděl ten nejúžasnější podzim. Do vysokých a černých mraků svítilo slunce, odrážející se od nich a vrhající na zemí zvláštní, tmavě oranžové světlo. Stromy byly cosmopolitní. A vedle ozářených mraků byly dvě duhy. Syté a silné, Dvě! To jsou 4 konce! Neuměl jsem si vybrat, ke kterému poběžím.
//Bylo to ve vojenských lesích...
I listy opadnou, i duha se vytratí, nemá smysl žít v té nejlepší společnosti, protože je to vždy ta, kterou další sekundu čeká konec. Je to ta, která se vzdala bojů a žila v míru.. a rosporu s větrem, mrazem.
Bez mraků nebylo by deště. Déšť... jdu si přečíst ještě katčin déšť a pak spát. Měj se hezky.
|
| |
Komentář ze dne: 30.10.2006 12:36:49 Reagovat Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Ivo hary (@fofr)
Titulek: Re: Názor
Ony duhy vlastně by vždy měly být dvě, ale jedna mnohem slabší, a toto Tvé zpodobněním - dvě silné duhy a k tomu to ostré světlo do oranžova mezi stromy pod ledově azurovým podzimním nebem - s výhružně načechranými oblaky ... To je opravdu sugestivně předaný zážitek.
Ale utíkat za duhou - je sice krásný záměr, ale přec jen marný. Ona potvora uhne a šklebí se výsměšně za dalším a dalším horizontam, až se setmí, a osamníme.
Společnost ... déšť ... Katka ... spánek ... i Ty se měj hezky!
|
| | |
Komentář ze dne: 30.10.2006 13:12:14 Reagovat Nový komentář
Autor: [postreh] - Histes [admin] (histes@postreh.com)
Titulek: Názor
ne, popisuji co jsem viděl a myslím vážně.. máš pravdu, druhá duha byla slabší, ale viděl jsem dvě duhy poprvé..
|
|
koukám že jsem tady v komentářích perlil. Protože mě to oslovilo na vystoupení v ostravě (a nejen mě, bylas chválena všemi, se kterými jsem se bavil - u toho druhého, viloanitiného příspěvku to většinou dopadlo tak, že neregistrovali co čteš), tisknu si a napíšu během srazu v brně komentář, když budu plně při smyslech v neutrální náladě :)... Jinak, užijte si všichni vydavatelské prázdniny.
|
Komentář ze dne: 22.01.2007 13:08:03 Reagovat Nový komentář
Autor: [postreh] - Histes [admin] (histes@postreh.com)
Titulek: Názor
Říkal jsem, že se k tomuto dílu vrátím a okomentuji s odstupem. Není k tomu moc co říct, snad jen, že na mě koukají vyděšené dětské oči prozrazující dobu propadu. Avšak žijeme na vlnách oceánu bez viditelného konce. Chvíli vidíme víc, chvíli míň a bojujeme, abychom se nepotopili. Někdo bojuje podvědomě a života si užívá, druhý musí vynaložit více úsilí, nebo se jen víc sleduje.
Tříska zaroste a nebude tolik na očích, zbydou cenné zkušenosti pro další boj.
Třeba: Bojuj teda podvědomě a žij.
Ahoj, neformálně a vyjímečně podepisuji:
Ríša
|
|
Jenom s podivem čtu tyto řádky, a nemohu věřit svým očím.! Ty jsi tak úžasně dospělá, až je to k pláči. Bohužel této laciné stylizaci nevěřím o nic víc, než věřím poutavým sloganům a reklamám na všelijaké vysněné, leč nefunkční a zbytečné cetky.
|
Komentář ze dne: 02.06.2007 00:03:12 Reagovat Nový komentář
Autor: neregistrovaný - WhiteShadow (wwhiteshadow@centrum.cz)
Titulek:
Nejdražší Anit,
často se vracívám k tomuto dílku. Dává mi toho hodně. Zase jsem teď stanul na jevišti a slyšel ten tvůj hlásek, jak silně a přitom tak nějak nesměle recituje slova, které by si měl přečíst každý rodič. Slyšel jsem ten tvůj hlas takto poprvé recitovat v Anglii,tuším krátce před vánocemi, přišel jsem z práce unavený, rozbalil balík od pana vedoucího.., potěšil to jo. A ted začal poslouchat jedno autorské čtení za druhým.., znovu jsem viděl ty tváře, které mi tolik chyběly. A když jsi přišla na řadu ty, moje oči byly úplně skleněné. Po tom všem, co jsem v Anglii do té doby zažil, zdálo se to být jako ukázaní té správné cesty.Kažé slovo bylo silné. Mí přátelé z celého světa, kteří stáli kolem PC a poslouchali češtinu, nerozuměli ničemu a já vážně nevím jak bych jim mohl vysvětlit nevysvětlitelné. Už vždycky, když budu číst tvé Jeviště, bude mi znít tak nějak jinak. A proto se k němu často rád vracím.
Doufám, že máš čistý spánek sestřičko.
|
|
|
