„A to je můj kluk," podívala se naproti a lehce kousla do rtu.
„Aha, to bych taky chtěl, já jsem.. . Máte rádi zelňačku?"

Uhnula pohledem na stůl plný koleček. Prsty obkreslovala obvody mnoha z nich, až si jedno oblíbila. Nevím, zda-li to, které bylo pro její ruku nejsnadnější obtočit, nebo nehtem sledovala donekonečna pro ni to nejzajímavější.

 „Tak to dopadá, když je mi líno dát si tácek pod hrnek. Tak co, dáš si zelňačku?" Zeptal jsem se znovu.
„Jsem vegetariánka, bez buřtíků, prosím. Kam dáváš hrnec?"
„Do lednice, přece," odpověděl jsem nechápavě.
„Né, když nalíváš, kam dáváš hrnec?"
„Nalívám přímo ze sporáku."

Představil jsem si bar, kde nalívají ze sporáku. Z  jejího obličeje mi došlo, že jsem se zase neuhlídal a vycenil zuby. Pitomá rovnátka.

Pobaveně pokračovala: „To je škoda, že nenalíváš přímo u stolu."
„Tam jedině pudink, protože když vylízávám hrnec, musím sedět tady u stolu."
„Pročpak?" Otázala se nechápavě.
„Už když jsem byl malý, cokoli jsem jedl, tak tady, abych špinil jen jedno místo. Jinde se jíst nesmělo."
„Rodiče už tu nejsou, proč nelížeš pudink v kuchyni?"
„Pudink se líže tady u tohoto stolu. Kolik té zelňačky?" 

Odběhl jsem ke sporáku.

Ona byla fajn, ten její taky.
Musel jsem koupit kysané zelí.
Kde se chytil takové kliky? Ani brambory neškrábal. Taky ho mohla nechat doma. Trouba, myslí, že má všechno jisté. No, ještě se nakloň, pohlaď - s takovou budu za chvíli poslouchat polyfonní mlaskání na sobě závislé i nezávislé, zatímco se v břiše tráví poslední brambor.

Měla hezké vlasy, všechno ostatní tak akorát. Jen jednu směrodatnou vadu - toho kluka, i když byl fajn.

„To stačí, děkuji."

Lžička v polívce. I to zelí.
A pak...

„Bylo to dobré."
„Děkuji."

Kéž by byly moje možnosti srovnatelné alespoň s tím žrádlem.

Uhnula pohledem na stůl plný koleček. Prsty obkreslovala obvody mnoha z nich, až si jedno oblíbila. Nevím, zda-li to, které bylo pro její ruku nejsnadnější obtočit, nebo nehtem sledovala donekonečna pro ni to nejzajímavější. Pak znejistěla a pohrála si se sukní: „Kde je tady toaleta?"

„Je to o patro níž, svedu tě tam."

Zdi a podlaha se od sebe nelišily. Vše seskládáno do kosočtverců. I malby fakanů korespondovaly s jednotným designem. Podstava pro případnou pitvu extrementů či přehrada pro nenadálou povodeň už po mnoho let spolehlivě plnily svou funkci, ačkoli jejich podstatu dodnes nikdo nevysvětlil.

Ženě se nelíbila třesoucí se trubka při spláchnutí a postavila před ni květinu, které se záchod naopak líbil a nebývale se rozrostla. Semínka donesly děti a konečně se u nich projevil duch vzorného zahrádkáře. Když jednoho dne záhadně zmizely všechny listy, rozechvěla se při splachování vzpomínka na obchod s moderním porcelánem. Veselý Tomáš si vybral prkno s ostnatým drátem a veselá Bětka automatickou baterii.

Žijeme v presu, už za nitky při splachování netahám, už nikdy si nezahoukám třesoucí se trubkou kdysi ohnutou nad ohněm. A až si budu chtít schladit hlavu, budu jí muset kývat, že chci, jinak se na mě ta pitomá fotobuňka...

***

„Teda, ty máš záchodky, to je jak na letišti."
Škoda, že není přelétavá