plynulý rytmus, občas rým ... přitáhlo to mou pozornost

ale ... opět ta nehorázná čísla, tentokrát miliony a miliardy

v této básni jsi našel pevnou dějovou cestu, která je zakončená výbornou slokou, ovšem je zde nevyváženost, protože ta poslední myšlenkově vyčnívá nad ostatními, ty ostatní jsou jen výčtem dějů, kdežto ta poslední je klíčem

další rada stejného charakteru Ondro MÉNĚ NĚKDY ZNAMENÁ VÍCE jsi dobrý básník, jen se nesnaž to tolik dávat najevo přílišným rozvíjením obrazů, které to vlastně ani nepotřebují

1,6

Řekla bych, jedna z nejlepších, co jsem od Tebe četla, líbí se mi "vylití z břehů a vsakování do hlubin", "svázání chaosu či rozpraskání náhrobků"...a samozřajmě celý velmi dobrý závěr.....souhlasím s Pavlem, že méně je někdy více i s tím,že jsi dobrý básník. Přeji do dalšího tvoření hafo inspirace.

tohle zaujalo i mne. je mi blízká ta mystika, ten pohled pod spadané listí, do hloubky. možná místy souhlasím s Pavlem v přílišném rozvíjení (a hřbitov zaroste jarem, co zlověstným úprkem letí a kamenné náhrobky rozpraská ), tady si myslím, že třeba poslední verš už je příliš, ale jinak musím říct, že je to asi nejlepší co jsem od tebe četl.

Sympatické.
Souhlasím s Pavlem, „miliony a miliardy“ ... to přece není nutné ... stačí, že se kolem nich všecko točí v reálném světě. Přitom zvolit jinou, pro tebe třeba symbolickou číslovku, mohl sis pohrát se zvukomalbou, prohrábnout naše vnímání, jít na podstatu věci, ke kostem ... stejně „božská mana“ ... Naštěstí si mystičnost nepostavil pouze na zmíněném. Skoro si představím někoho, kdo se utopil v tůni a jeho duch je stále přítomen. V tom případě mi ale nesedí náhrobky a hřbitov. Raději rozvíjet jeden obraz ...
Myšlenka i zpracování mě dost zaujalo ("a kůra jim pokvete pletí" – toto obzvlášť, moc zajímavá představa, na jednu stranu trochu morbidní, protože jediná symbolika, kterou mi dává, je odlupování, což mne svádí k tlejícímu tělu a kontrast optimistického květu a výše zmíněného mi ježí chloupky v zátylku.) Je to velmi zvláštně procítěné .... Co bych se možná zamyslela, buď se neopakovat, nebo naopak vynechat věci, které ruší návaznost .... Př. „bych dával život plevelům ... zemi potravou ... pak mne pozřou hady kořenů“. „Bych dával život plevelům“ - uvažuji, jestli mi rým "ševelům" nezní malinko vynuceně - koneckonců celá tato sloka je pro mne jaksi navíc ...ovšem odmyslím - li si ji, zaujalo by mě spojení "bych dával život plevelům" a "zemi potravou" ... Přijde mi jako by ses trochu snažil 2. a 5. slokou rozbít obraz do více vrstev, ale paradoxně bych řekla, že to spíše škodí.