Prodlužuje se. S napětím očekáváme výsledek. Rozhodne „náhlá smrt“? Sledujeme fotbalový zápas Česká republika – Itálie, stav 1:1 po devadesáti minutách hry. Jsme na mistrovství světa. Jsme ve finále.
Tohle je zápas, kdy jde o všechno. Nacházíme se neuvěřitelně blízko historickému úspěchu. Zde můžeme přepsat dějiny. Pokud vyhraje Itálie, obhájí tím titul. Zvítězíme-li my, český fotbal má budoucnost. Prohru sice nebudeme brát jako neúspěch (vždyť dostat se tak daleko na takovém turnaji – kdo by to ještě před pár měsíci čekal!), ale zajisté to zamrzí.
Běží poslední minuta nastaveného času. Když nerozhodneme teď, přijdou na řadu penalty. Patnáct…čtrnáct…třináct…dvanáct…Pavel Nedvěd je u míče. Předvádí neobvyklou kličku kolem Baroše. Vrací se za čáru. Rozbíhá se na opačnou stranu hřiště a pálí. Petr Čech loví míč v síti. Gól. Ticho. Itálie proměněnou šancí českého hráče vítězí.
Tisková konference: „Pane Nedvěde, můžete vysvětlit, proč jste dal úmyslně vlastňáka?“, „Proč jste položil svůj tým?“, „Co na to trenér?“, „Byly v tom peníze?“ „Víte, já už dlouho zvažoval, že budu hrát za Itálii. Nemohl jsem se ztotožnit se stylem hry naší reprezentace. Navíc jsem pana Brücknera upozorňoval, že mám něco podobného v plánu. A peníze v tom nebyly.“
Že je to absurdní? Ne. Je to realita. On totiž ten Pavel Nedvěd je ve skutečnosti Evžen Snítilý, za Itálii kope ODS, českou reprezentaci tvoří tzv. prošvejnarovská koalice, pod tváří Brücknera se skrývá Paroubek, české občanství představuje členství v poslaneckém klubu ČSSD a nehraje se o pohár mistrů světa. Ve hře je post prezidenta České republiky. Lépe řečeno ve hře byl. Od zápasu uplynuly už tři týdny. Minulost zůstala na svém místě a ještě pět let tam setrvá. Ovšem za pět let se dočkáme nejen změny hlavy státu. Budu promovat a ze studentky pedagogické fakulty se stanu učitelkou dějepisu. Nebudu se příliš zaobírat bitvou u Salaminy, Bourbony, berlínským kongresem či válečnými operacemi v Africe během druhé světové války. Ne. Já své studenty povedu ke znalosti ČESKÝCH dějin. Budu klást důraz na význam událostí z let 1918, 1938, 1948, 1968, 1989, 1993. Rok 2008 vynechám.
Víte, nevadí mi, pane Snítilý, že jste nepřišel na chuť Janu Švejnarovi. Nemám problém, pane Snítilý, pochopit, že jste pro něj odmítl hlasovat. Uznávám, pane Snítilý, že nemáte stejný názor jako celá sociální demokracie. Ani Vám nezazlívám, pane Snítilý, že jste zvedl ruku pro Václava Klause. Nic z toho Vám, pane Snítilý, nevyčítám. S čím se však dodnes nemohu smířit je fakt, za jaké situace jste tak učinil. Kdyby Pavel Nedvěd střílel za stavu 10:0, bylo by to považováno za nepovedenou reseci. Kdyby Karel Brückner dovolil mířit na obě branky, nikdo by se jeho gólu nedivil. Kdyby u obrazovek neseděly tisíce diváků, kteří svému týmu věří, nikoho by to nezajímalo.
Události letošního roku zamlčím, protože Váš čin svým žákům vysvětlit nedovedu. Vždyť stačilo opustit sál a odhodit ten nechtěný dres…
Upozornit emailem 
Vytisknout článek
