tuto báseň jsem vydal jednak kvůli kvalitě a také ji vydávám před dalším dílem Ukřižovaného Kaina od Jakuba Fišera, abychom a podívali na rozdílnou práci se slovy stejného charakteru a jejich zapracování do jiných motivů.

druhý verš mi nevyhovuje rytmicky oknech je rychlé zakončení a příliš to kontrastuje s první polovinou verše, prospěla by delší slabika
kouř krve je velmi příjemný verš po melodické stránce, ale přimyká na sebe část která by obrazně měla patřit do druhé poloviny básně.
Z tepen vane ti ukázka vhodného použití zájmena, přirozeně to vytváří důraz verše
V závějích... zde se báseň dělí a od horlivosti a horkých obrazů se dostáváme k potupnosti a úpadku v chladu, podle mě nejsvědomitější část básně, kde se plně rozvíjí myšlenka naplno
závěr je celkem čekaný, ale o to více pravdivý a nikdo nemůže nic namítat

hodnotím kladně 1,3

mám z těch veršů dost rozporuplný pocit
nevím zda to pojmout jako "slovo od řečnickýho pultu"
nebo jako takovou trochu vyčítavě posmutnělou řeč někomu
z očí do očí přes víko rakve
právě jsem psal na basnilkove.com niku Zuzulinka, která svou básničku uvedla prologem
cituju:"...pro kamarádku, která putuje a učí lásku "být zodpovědnou"...aby nepadla na hubu a taky protože je divná doba, široké hrdlo na řvaní a krátké paže k obejmutí...."
jí sem napsal:
"mám rád takový ty prology
nějakej ten úvodní kousek co zarámuje další text
ono potom tě to nasměruje přibližně tam kam autor chtěl
když je toho prostoru co autor dá, až moc, potom se stává že myšlenky jdou jinam
než teče proud slov v textu
řadíme si k použitým obrazům svý představy, ohýbáme věty našim směrem
a pak vlastně nečteme
ale v duchu si píšeme svoji báseň
a skoro kašlem jestli ten autor měl vlastně vůbec něco na srdci
já ani nevím, jestli i to není tak trochu dobře, ale přece jen, když kliknu na něčí jméno
chci potkat jeho, né svý představy, že jo
to jen tak no, k těm prologům"
**
no a tvůj prolog k tomudle textu to je počátek těch mých rozporů

Na každého mohou má slova působit různě, jen bych ráda podotkla, že to není ani řečnění od pultíku ani řeč přes víko rakve, dokonce to nemá ani s fyzickou smrtí člověka nic společného.... už několikrát se tu psalo o tom, zda je podstatné vypsat, co chtěl autor svými slovy opravdu říci, či zda je lepší nechat na čtenáři, co si pod psaným textem představí.....někdo si najde to, co jej osloví, jiný naopak nenajde nic, vidí jen seřazená slova podle nějakého nepochopitelného schématu. S tím počítám i já. Těší mě, když někdo vidí podobně jako já či ještě dál než já a napíše mi to. Za každý komentář jsem ráda. Děkuji i za ten Tvůj.

ten pultík a víko rakve sem trošku nadsadil no, asi proto že mi nepřišlo jasný komu ten text směruješ, jestli jedný, konkrétní osobě (tam to bylo to víko) nebo jako obecný sdělení více lidem (to ten pultík), jo a, v každým textu se něco najít dá, já našel trochu surreálna ve vyjádření, a k tý smrti, úsměv, někdo umírá mnohokrát denně, to když se poštěstí, mnohokrát denně se i rodí, smrt jako fyzickej stav mozku sem na mysli neměl, možná sem s tou rakví jen zvolil špatnej příměr, ale když to bylo to první co mi napadlo po přečtení
omluva, jestli jsem se tě nějak doktknul (básnický duše jsou někdy nevyzpytatelný)

Nijak jsi se mne nedotkl, v žádném případě....já vím,že mé věci někdy příliš čitelné nejsou....tady jde spíše o kontrast mezi tím, co básník svým psaní myslí, co cítí v jakém je poměru k tomu, co si pod jeho slovy ostatní představí a zda svými slovy nezabíjí sám sebe...