.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Červen  >>
PoÚtStČtSoNe
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30      

 .: Online
Stránku si právě čte 25 lidí.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie

 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Za trochu totality

Jiří Dědeček - Fejetony - 09. 05. 2008 - 2143 přečtení

cuba-flag.JPGTuristé se koupu v moři, pijí mojito a obdivují se noční Havaně, zatímco manželka těžce nemocného politického vězně má právo na dvě hodiny návštěv jednou za tři měsíce.

Cestovní kanceláře dneska nabízejí zájezdy všeho druhu. Někdy otevřeně, jindy skrytě - hledáte-li například v daleké cizině pohlavní styk s nezletilými nebo střelbu na ohrožené živočišné druhy, je potřeba dostat to pod nějakou přijatelnou hlavičku, jako je poznávání kulturních zvyků nebo odhalování tajemství přírody. Žádná cestovka však zatím nenabízí dovolenou „Za trochou totality", aby si komunismem protřelý jedinec srovnal vzpomínky v hlavě a zase se mu doma do té věčné hry na demokracii chtělo. A přitom na Kubu jezdí jeden zájezd za druhým.

Já jsem si tam počátkem března vyrazil se svou nejoblíbenější cestovní kanceláří Člověk v tísni, abych mimo jiné navštívil několik členů nedávno vzniknuvšího ilegálního kubánského P.E.N. klubu. Byl to krásný a poučný výlet. Chodil jsem po návštěvách a konal dobro. (Vracel jsem tak alespoň zčásti to, co do mne a mých přátel bylo ze svobodných zemí investováno během osmdesátých let - i u nás občas někdo zazvonil a jen tak přinesl pár marek jako honorář, jako příspěvek na živobytí.) Pominu-li radost, kterou mi působilo dělat radost, zůstane ve mně především hrůza z toho, jakým způsobem režim zachází se svými odpůrci. Každá totalita je hnusná, ale ta kubánská je ve svém pokrytectví možná ještě hnusnější. Turisté se koupu v moři, pijí mojito a obdivují se noční Havaně, zatímco manželka těžce nemocného politického vězně má právo na dvě hodiny návštěv jednou za tři měsíce. Vždycky, když jsem vcházel do označeného domu a rozhlížel jsem se, jestli mě nesleduje policie, uvědomoval jsem si, jak jsem šťastný, že v Česku můžeme cestovat a že nejsme zavírání za to, co si myslíme. Pro začátek není potřeba víc.

Je ovšem zvláštní, jak některé reflexy nevymizí. Ještě v dobách, kdy se v ČSSR policie jmenovala věrolomně Veřejná bezpečnost, naučili jsme se mít z ní strach na každém kroku. V noci na ulici jsme se nebáli lupičů a násilníků, ale takzvaných strážců zákona. Tento pocit se člověku až nečekaně rychle vrátí. Když jsem po návratu z letiště odemykal dům, vzhůru naší ulicí zrovna pomalu projíždělo policejní auto. Sakra, blesklo mi hlavou po tom pěkném výletě, sakra, teď budou mrchy vědět, kde bydlím! Až potom jsem si všiml nápisu na dveřích Pomáhat a chránit a to mě trochu uklidnilo. Ale jen trochu.


Související články:
Alkohol a veřejná prostranství (01.06.2008)

Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 08.05.2008 12:57:16     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek:
Tolik se toho stalo za posledních 19 let, že si jen málokdo uvědomuje hrůzu totality. Za jejího působení nám byla Kuba vykreslována jako ráj - šťastný ostrov plný tance a zpěvu, kam naši lidé jezdili stavět cukrovary. Ti, co věděli víc a mysleli trochu jinak, se tam vydali a zůstali - v Kanadě. Ale i těm,co zůstali doma, časem spadly růžové brýle, došlo jim, že není všechno zlato, co se třpytí a poznenáhlu viděli tuto zemi - jinak. Nejen díky cizímu rozhlasu, ale hlavně díky neupravovaným zprávám po revoluci dnes víme, že útisk demokracie na Kubě je obrovský. Ani si to nedovedeme představit, ač mnozí z nás lecčím prošli. Někteří znají "postupy" VB i jejich "pomocníků" a ještě dnes mají podobné pocity těm, které "vykreslil" pan Dědeček.
Tento "podčárník" není veselý - obsahuje příliš vážné téma - na úsměv.

  
Komentář ze dne: 09.05.2008 08:09:07     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Hill] - Hill
Titulek: Re:
Je pravda, že také k nám dříve někteří turisté jezdili jako na safari. Častěji ani ne tak pomáhat, jako pro to dobrodružství, pohybovat se mezi domorodci v jejich přirozeném prostředí, celkem volně, jen s drobným omezením odtud až potud, a pak hajdy domů. Stejně většinou nestihli pochopit tolik, aby si víc vážili toho, co můžou doma. Pan Dědeček už to vidí z pohledu naší generace, která v tom žila, já také, a mohu potvrdit, že některé totalitní praktiky byly v řadě zemí dovedené na daleko vyšší úroveň, takže i naše návštěva spřáteleného státu byla potenciálně nebezpečnější, než pobyt tady, kde jsme si z toho tradičně dělali šoufky a prošlo to tak často, že jsme ztráceli ostražitost. Asi jsme měli línější práskače.
Přesto je dobré to připomínat. Díky.



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2026        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz