na počátku jsem si říkal, Jarda se schýlil k opotřebeným rýmům - nebe / zebe, ale bylo to vyspraveno určitou lehkostí jakou jsi měl v ruce, když jsi to psal, nebijí tolik do očí a nejsou násilně hledané

DaVinci ved mou ruku - toto byla pro mě obtížná část, je tam taková egoistická nadsázka ale i taková zvláštní úcta - rymicky mě to též zaujalo

"tak" máš k tomuto slovu nějaký zvláštní vztah? četl jsem, že autor se dá charakterizovat tím, jaká slova používá nejčastěji a pravidelně a podvědomě je v básních opakuje, že by to byla ukázka tohoto

3. strofa a první verš je obrazný a užitelný v představách, je z něj cítit i zvuk a na začátek patří, líbí se mi, že víš, jak hned na začátku umíš přitáhnout blíž ať je to negativně nebo pozitivně - na tom už toliko nezáleží,

4. strofa - hodně nářečí a běžné mluvy, je tomu tak záměrně, ty chyby, stejně tak jsi směřoval i 2. strofu, ale pozor na první verš sloky v 2. jej máš "čistý" ale v 4. máš "ostrej" je to koncepční drobnost, ale i té se dá povšimnout

žádná speciální slova(myšleno pozitivně), jednoduše vystavěná báseň, slovosled řazený tak, aby se dobře četl, vhodně zařazené sloky psané kurzívou, mírné chybky, myslím že 1,2 je odpovídající

úsměv
sice sem asi úplně až tak nepochopil co si mám pod tvym komentářem představit,
osobně bych byl stručnější a nehledal něco skrytýho:

text se mi zdá rozdělenej do dvou vět, každá z nich začíná jakousi parodií na vázanej verš, oprejskaný a účelový rýmy se snaží marně navodit atmosféru básničky, věty pak kurzívou pokračujou do jakýhosi monologu "pouličního" vnitřního hlasu, spojení těch dvou vět slůvkem "tak" se mi taky nezdá jako nejšťastnější, dovětek se sice nějakým způsobem snaží zcelit tento schizofrení text, ale myslím že se mu to nedaří
(teda chtěl sem se strhat trochu víc, ale přece jen, trochu se bojím svýho druhýho já)


jinak, když přestanu s těma kecama, je to jen obyčejný vyznání, vyznání ženě, vyznání lásky, a napsaný je jako vyprávěnka, píšu jak mluvím, takže se nesnažím psát, ale povídat.
(a díky)

taky píšu komentář jak jej vidím před sebou,
snažím se dostat do básně, podat ji empaticky a přenést do slov do co mi přinesla, že šlo o vyznání bylo jasné hned od začátku a proto nebylo potřeba více zminovat,
rád se piplám ve verších, je to něco krásného když ti poezie něco řekne a nemusí se to shodovat myšlenkou autora i když ta zůstává nezpochybnitelná.

na počátku bylo slovo
říká se v nějaký tý tiskovině
myslim že vim jaký
to slovo bylo "pocit"
mám za to, že tohle slovo stojí na počátku úplně všeho
svý povídánky píšem z pocitu
svý komentáře jakbysmet
rým, metrum, rytmus......jsou podle mýho jen podružná věc
špatnej text už nevylepší, ani nezkazí a text co s tebou byť jen na chvilku zamává mohou jen vyšperkovat, skoro nikdy nepoznáme pohnutku autora napsat právě to co je napsáno, a ani autor nepozná co se bude odehrávat v mysli čtenáře, autor může jen chtít vyvolat pocit, a o to myslím jde i u komentářů, někomu drhne slovo, někomu obraz vážící se ke konkrétní příjemné události autora může vyvolat zhnusení. Promiň, ty, i vy ostatní co tenhle můj výron čtete, že se tak rozepisuju, ale nedávno mi jeden kolega autor tady řek, že se prezentuju pod jeho dílem já sám, tak to dělám pod textem jehož autorem jsem já, nedávno jsem psal na nějakým jiným webu názor na text básně "blues", napsal sem
je zvláštní co dokážou texty
zrovna sem si vzpomněl na jednu holku
myslim že nikdy neposlouchala blues
ani ničím nepřipomínala jednoduchou kytarovou linku
a ty jakoby výkřiky, co se snažily jen umocnit
depresivní monotónnost pohybu ruky
soupeřící s napjatostí strun
ani v zaplivaný "čtyřce" snad nikdy nebyla
jen
byla krásná
proto sem si vzpomněl no
.......... a co tim chci říct, jen to že pocit vyvolá pocit, nic mi tam nedrhlo a byla to krásná báseň a myslim že to tak i autor pochopil i když můj názor ničim jeho text nerozebral, je potom dost těžký psát pod něco co okolo tebe projde tak nějak bez byť i nepatrnýho doteku, zdá se mi že spousta lidí píše básně pro samotný básně, a to se mi zdá smutný
(vlastně kecám, houby smutný, rozčílí mi to, neříkám že všichni musí psát jak "kunderové" jen trochu nad tím co někam prsknu se má přemýšlet, takže asi proto všechno, ty svý "soudy" omezím na věci, který mi oslověj, to jen kdyby se zdálo, že reaguju míň, ale čtu, čtu vše

Nebudu se zamotávat do složitých rozborů- rozpitvávat tuhle báseň-nebáseň je stejný nesmysl jako chtít zjistit chemickou analýzou,proč růže tak krásně voní. Tohle se musí přečíst a prožít.Myslím, že jsem zvládnula obojí i bez vysvětlujících komentářů a konečně si užila trochu skutečné poezie bez krvavé, zachrchlané a depresivní dekadence. Je to přesně báseň k dnešnímu ránu. Dík.

děkuju za shovívavost

Asi jsem ti dobře nerozuměla nebo má slovo shovívavost pro tebe jiný význam, než pro mě. Mně se prostě ta báseň líbila.

ten koment se mi prostě zdál takovej laskavej no, to je všecko
pokud pro tebe slovo laskavý nemá jiný význam