těžko ted říct kde se v tobě opět vzal nával fantazie, ale to je vlastně tvoje tajemství, do jisté míro to této básni sluší do jisté škodí, snad to popíšu tak jak bych chtěl a navíc tomu rozuměli ostatní i ty.

koncept otevření a uzavření stejnými verši je povedený i shluknuté obrazy kol zakončování jsou mi sympatické

"vsunuté" verše mezi začátek a konec jsou ovšem tím kamenem který báseň zatěžuje, je na nich až přílišně znát ten volný tok bez ladu a skladu, jako styl psaní mi to nedává jinou možnost než to akceptovat a nemít nic proti, ale právě tyto vsunuté verše by měly celkově navozovat jiné obrazy, na začátku a na konci se prolínají přírodní motivy s motivy touhy a smrti (jen moje úvaha) a proto bych ve střední části čekal spíše jakousi neživelnost anorganičnost,

druhá a třetí sloka je ještě koncepčně sladěná (spíše v té interní spojovací části než v básni jako v celku) zuby, žaludek, historie, přítomnost proč ne
ale proč ses vrátila ve 4. sloce zpět nahoru, tento pohyb mě vrtá hlavou, necítím žádné znechucení a tak podobně, tady bych tě poprosil o malé nakopnutí abych si uměl představit něco bližšího

závěrem dodávám, že tato báseň stojí za povšimnutí, právě z toho důvodu, že je to volný tok myšlenek v melodicky povedené formě a mě dal hodně zabrat abych ho nějak rozumně zhodnotil

Nezatěžuje báseň, on zatěžuje mě! Proto tam být musí. Je to sebestředná, vnitřní linka o pocitu. Průjem slov ... To je ta fantazie, vír na duši tetovaného mementa. Zrovna ta část, nad kterou dumáš, je nejpodstatnější, protože namísto, aby přišlo osvobození, vize něčeho lepšího, víry v nové počátky (dum spiro spero - je tolik "mužů/ žen" v trávě, jako stébel ve světě, život je dlouhý, a stejně pampeliška nekvete žlutě), zuby moudrosti jí pořád ještě nenarostly,... někomu totiž nenarostou nikdy (vzpomínáš) a roklina rtů spolkne jen potřebu ovládnout sebe, znechucení, zahořklost, smutek, strach, a není možné dýchat a neroztrhnout žebrového pavouka. Někdy trávník voní tak strašně zvláštně ... Díky za komentář, opravdu moc mě potěšil. Tahle věc chce víc, než ponor ... Ani bych se nedivila, kdyby ostatní nezaujala. Nic moc objektivního se k ní říct asi nedá. Je příliš osobní, bez záchytných bodů, expresivní, nevyjadřuje nic a vlastně všechno ....

Také jsem pročítala několikrát, abych si ujasnila: jednak, co napsat a pak také, proč ta "zátěž", jak Pavel nazval střední část Tvého dílka. Po Pavlově komentu se mi těžko píše, protože on to vždy rozebere do mentiny a já už jen sbírám drobky..., ale vím, že by mi asi k všeobecnému vyjádření také stačily trochu poupravené 3 sloky, jenže bych tam neměla tu svou "dušičku"....to niterno, které někdy moří a trápí i ničí klídek, který by nastal, kdybych si uměla konečně říct: DOST a smířit se ...., nebo si odpustit, jenže ono se to lehce řekne - ta tíživá vlna musí nějak ven a někdy nám k tomu poslouží - i slova, pro druhé jakoby nečitelná....

nejspíš jsi to řekla sama
"Nic moc objektivního se k ní říct asi nedá. Je příliš osobní, bez záchytných bodů, expresivní, nevyjadřuje nic a vlastně všechno ...."
neorietuju se v textu, připadám si jako popelka sedící nad nepřebranou hromadou, jedinej kdo přilít byl P. Kotrba, a přiznám se, že mi moc nepomoh, ba naopak, mám dojem že ještě přisypal
no nic, dnes na ples holt nepudu
ještě párkrát se zadívám a pokusím se ten oříšek rozlousknout
(a mmch. v básních psát číslice? to se přece nedělá)

no jen k té číslici
taky záleží kde a jak je užitá, tady ji chápu jako dobrý zvýrazňovací prvek a zkus si osmičku položit, možná uvidíš pravý smysl toho čísla, a třeba to není ono

no jako grafický prvek ji nechápu, neodlišuje se od běžnýho řezu písma v souvislosti s tím kde je použita
(jinak úkona skloněných za použitou obhajobu)

:D Už mi to vytýkala Černá lovkyně, tu osmičku .... Nějak sem si ani neuvědomila, že není slovně .... A šak ať pracuje podvědomí. Lenost je holt lenost.

Padá mi hlava, tak velmi stručně:
Úvod pěkný, navozuje atmosféru jak má.
Druhá sloka - nemám ráda číslice. Živé obrazy, opakování roklin sedlo, parné léto v zubech je skvěle vystižený pocit.
Třetí sloka - věrná kocovina nejen alkoholová...
Čtvrtá sloka - žebrový pavouk mi vzal dech, jednoduše geniální.
Pátá sloka - vystřízlivění - dóóóbře...
Rozdílná velikost a kurzíva mi kupodivu nepřekáží, je to citlivá úprava. "Do posledního dechu" jako ohraničení výstižné.
Z toho, co jsem od tebe zatím četla, se mi líbí nejvíc. (Ale ještě se k ní vrátím ve střízlivějším stavu.)

Kdybych si vzpomněla na heslo a přihlásila se, dám 1*.
(Teď koukám, že to moc stručné nebylo...)

Nepronikl jsem do sdělení, takže hodnotit nemůžu... Asi bych se měl více snažit.

No to bys určitě měl:D:D:D Snaha je vždycky ku prospěchu ... Anebo bys měl dát na radu paní doktorky a víc chlastat:D

Rada paní doktorky je nějaká ošemetná. Asi budu blinkat. NJN, nějak se ta maturita slavit musí...

No, to sem teda zvědavá, jak budeš nadšená, až vystřízlivíš ..... Mě to většinou přejde, když na to koukám racionálně:") Taková studená sprcha. Kouzlo je pryč a je jedno, jestli sem byla opitá životem, nebo alkoholem. Každopádně mě moc těší, že sis z toho tolik vzala. Musím přiznat, že tu jinou kocovinu si docela pěkně vystihla ...:)

Počkat počkat! Já byla opravdu jenom ospalá. Ale když teď tak koukám na ostatní komenty...

No nevím, líbí se mi pořád. Možná je to plnější, než se mi zdálo, ale ne přehlcené. Ten tok myšlenek je mi sympatický. (Vždycky jsem byl trochu divná, z toho si nic nedělej :-)

:D Kdo o sobě tvrdí, že je normální, je podezřelej. Takže vítej v klubu. Sem ráda, že se líbí i tak.