před nějakým časem jsem vydával básně Davida Maudera a pokaždé jsem měl problém něco takového hodnotit, protože se mě to silně dotýkalo, děkuji za vložení básně

je srozumitelná a nenechává výrazně na pochybách s obrazy,
možná jen se z té srozumitelnosti vymyká Medúza není to sourodé s náboženstvím, které tam zmiňuješ

citoslovce "Ejhle" je velmi trefně zparodováno, jako narážka na přihlížení hrůzám Osvětimi

jak jsem řekl na začátku, pro mě je to povedená báseň s vyjádřením, které se dotýká všech, je to psáno s lehkostí a rovnoměrným užitím básnických prostředků
1,2

Příliš velký krajíc si dle mého názoru ukrojil autor básně. Směšovat dohromady antickou mytologii, křesťanskou symboliku, osvětimské pece a lásku je poměrně sebevražedný koktejl. Pavel správně narazil na překombinovanost básně zmínkou o Medůze. Není to však jediné slabší místo. Přesto všechno je zde skryta určitá moudrost. V neměnnosti dějin, nezvratnosti kauzality a také přirozeným potvrzením nepoučitelnosti z chyb a obav z budoucnosti. Není to špatná báseň, vůbec ne.
Ps: ve verši: "Ecce... " přece není uplatněn princip parodie Pavle. To jen tak na okraj. Jinak jsi báseň velmi pěkně vystihl. Zdraví. M

"Ecce..."? no je tam Ejhle Milane a to mi hned navrhlo kostelní "motlitbu" kterou pronáší farář: "Hle, beránek Boží, ten který na sebe vzal všechny hříchy světa..." a najsou tam Branwen užila "Ejhle" cítím z toho jakousi ironii až popichovažnost,
děkuji i ty se měj hezky Milane,
Pavel

Pánové, děkuji za diskusi,kterou jste načali nad mou básní. Pokusím se trochu vysvětlit její smysl,ačkoliv to většinou nedělám - neboť, co tím chtěl básník říci, ví toliko básník sám, ostatní se mohou jen dohadovat.
Mluvíte o překombinovanosti, o smíchání neslučitelného, ale zkuste trochu přemýšlet, co by mohla mít Medúza společného s ukřižováním a Osvětimí. Je to jeden leitmotiv,který prochází celou básní. Napovím, že obsahuje hlásku,kterou jsem jako zvukomalebnou užila snad v každém řádku básně. V kontrastu k němu stojí láska, obojí je vnímáno jako věčné.
Ejhle opravdu není, milý Pavle , žádná parodie (mimochodem - modlitba se píše s "d").Je to zvolání prosté jakékoliv ironie(navíc malebnější než latinské Ecce).Myslím, že věnuješ zbytečně velkou pozornost jakékoliv zmínce o náboženství, o tom přece ta báseň není.

A o čem teda je? Mě připadá že je to o tom jak lidé zavrhli Boha aby se mohli pachtit za ničím.
"Zpívající tlamy" jsou zde chlapeckým kostelním sborem jež je przněn farářem. "Pochována láska" Mi připomíná Krista jehož jméno zemřelo a jehož učení se stalo nástrojem pro cokoli.
"Nikdy to nevzdají" Jsme to my a je to zároveň zkostnatělé chcáčství duchovních. Jinak se to také týká dle mého koloběhu světa a stvoření. Myšlenka a následek. Všechno....

"Medúziny vlasy" jsou zase chapadla moci některých představitelů té obludnosti. Všichni víme jaký je Papež pokrytec. Vsadím se, že Papež nenávidí světskou poesii. (možná tak jako já) Ale nemá nejspíš rád ani světskou prózu, protože je to neznaboh.

Jaký máš názor na Papeže?

jej toho "t" jsem si nevšiml omlouvám se,
no chytám se pokaždé viditelného motivu a to Ejhle tak pro mě vyznívá a nemusí jít notně o parodii náboženství jako církve a víry ale toho lidského počínání, to všechno mi báseň poskytla takže ji vidím jako dobrou překombinovanost jsi obhájila vcelku dobře, obraz Medúzy je sice mimo, záměr hlásky je dostačujícím vysvětlením a už je zase jen na čtenářích, jak tuto skutečnost pojmou

Jej, to je uplně dělané pro recitaci ... a houpe se zmijí jazyk nahoru dolů ... "jako bych ho slyšela" ... "zívající tlamy osvětimských pecí" ... "jak ji zahrabali" .... Já vám nevim, ale na mě z toho civí LÁSKA, NADĚJE ...
Jedině snad si říkám, že předposlední verš je možná zbytečné natažení, protože ta myšlenka věčného zmrtvýchvstání nejkrásnějšího citu je vyjádřena v závěrečném konstatování "vím, nikdy to nevzdají" .... Moc by se mi líbilo .... 14 verš neuzavřít "znovu ...", nechat posluchače v očekávání, chvíli vydržet, nadechnout se a prásk ... vlastní vstup, Vám povídám, takhle to prostě je...
Spousta krásných momentů, rytmus, ve kterém jsem se utopila, dobře vypointovaný konec, žádné prázdné řeči, cit, atmosféra ... U mě moc hezká a hlavně kvalitní báseň. Budu ráda, když se zde na PT objeví více tvé poezie, jen nám to všem prospěje a pro mě osobně je to zážitek ...

Dík, Epono, vycítila jsi přesně, o co tu jde. Snad ještě k poslednímu řádku...nikdy to nevzdají...platí nejen pro lásku a naději, ale také pro zlo (ano, to byla ta hádanka) a jeho přisluhovače.Je to boj, který nikdy neskončí, ale ta naděje zůstává, ona "zahrabaná" láska se dere zpátky na povrch novými výhonky - znovu a znovu(já bych to tam nechala, jde o zdůraznění).