Mám v sobě obraz dítěte

Pevně zavinutého

S očima staršíma než svět

Neplakalo, když se k němu skláněli

Nemělo nic

Ani jméno

A přesto ho znali všichni

(to víte, televize) 

Když se předháněli v darech

Úlitba bohu

špatného svědomí

Nezavrhli ho

Dnes ještě ne

Ale jednou

(až budou žádat jeho hlavu)

vzpomene si někdo

na něžný svit uvnitř babyboxu

na důvěru, s níž k nám vztáhlo ruce?

Dominus vobiscum