.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Prosinec  >>
PoÚtStČtSoNe
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31     

 .: Online
Stránku si právě čtou 2 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie

 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Sputnik

Histes - Ze života - 25. 10. 2012 - 2601 přečtení

Filmová povídka, napsaná pro PETROF, spol. s r.o., partneři filmové realizace: Barrandov Studio & Foma Bohemia, spol. s r.o.. (P.S.: první Ríšovina bez přímé řeči.)


Starý kulturní dům, starý klavír a u něj starý pán, protkán kuželovitým světlem zaprášeného černého reflektoru. Sedí v ošuntělé košili a krátkých kalhotech. Noha na pedálu a ruce na klaviatuře.

Nehýbá se, nezkusí zahrát jediný tón. Je přichystán jako vosková figurína vyrobená před 50 lety.

Ve tváři starého pána je zmatek, beznaděj a nejistota. Ve svém věku už nic nedělá jen tak. Stejně tak nechce začít hrát jen, aby začal hrát… Chce první tón zasadit upřímně, se ctí, lehce a přirozeně.

Nepamatuje si, co dělal minulý týden, natož před 5 minutami. Za to, co se odehrálo před 50 lety, se mu vyjasňuje, jako by to bylo včera.

Píše se rok 1962 a 12-letý Patrik letí se školní aktovkou do Petrofu, kde pracuje jeho 20-letá sestra Marie na montáži klaviatur. Patrik probíhá vstuní závorou i přes opětovné zahřmění vrátného a kolem píchaček vbíhá do druhého patra továrny.

Obklopuje jej vůně dřeva, látek a starého lina v kombinaci s nejrůznějšími dámskými parfémy.

Praskající struny, náhodné úhozy do klaviatur a blyštící se ocenění nedávného EXPA v Bruselu na celopancířovaných rámech.

A do toho, za spoustou šroubováků, odřezků, štětců, strun a polohotových klavírů sedí Marie, dolaďující kladívkovou mechaniku.

Patrik se nepozorovaně vkrádá k ní, načež překvapená Marie ťuká na hodinky, potom na čelo a nesouhlasným pokyvováním hlavou dává najevo, že ještě nejsou ani dvě a teď ještě z práce odejít nemůže.

Patrik pokládá na sestřin stůl svačinu a jde si hrát na váženého zákazníka do salónu.
Klaní se šéf. Klaní se Patrik, načež za své žertovní číslo dostává bonbon a najednou i bombu od sestry, tahajíce bratra za rukáv na ulici.

Neuplyne toho času zase tolik a Marie odemyká nedaleký kulturní dům. Podává bráchovi smeták a sama po něm přejíždí podlahu mokrým hadrem. Dnes je totiž koncert a za každý úklid dostanou od správce 10 korun.

Pokud se oba činí, zůstane jim ještě čas si i něco zahrát na klavír Ant. Petrof. Vyrobený tedy v době, kdy Petrof byl i jméno rodiny, nejen klavírů.

Klavíru sice nechali původní název – tedy i jméno zakladatele podniku, Antonína… Nad samotným křídlem se však tyčí rudý nápis: POCTIVOU PRACÍ POSILUJEME CELOSVĚTOVÝ MÍR a ze samotného klavíru startuje kosmická raketa nesoucí první vesmírné zvíře, Sputnik.

Při hraní se třese a drnčí.

Ale to už má vytřeno i Marie a střídá se s Patrikem u klavíru a hraje si svoje etudy, kterými testuje mechaniky v továrně. Patrik dlouho nečeká a na sci-fi hudební podklad pomalu zvedá družici a simuluje její vzlet.

***

Píše se rok 2012 a starý muž s úsměvem při vzpomínce na Sputnik klavír zavírá, aniž by zahrál jediný tón.

Pořád je na něm napsáno Ant. Petrof, ačkoli nad ním visí cedule o výprodeji koberců.

Starý pán se zvedá a jde k plastovému kýblu a smetáku zvanému MOP a vytírá naposledy starý kulturní dům, protože za to dostane 50 korun.

Dnes se hraje poslední představení se smetákem, jelikož už za měsíc tady bude rozlévat beton nový obchodní dům.

To už do sálu vchází malá holka a o něco větší otec s kamarády, aby klavír převezli k sobě domů.

Od teď bude hrát sci-fi jinde.

Kuželovité světlo zaprášeného reflektoru zhaslo.

Cvak. 


Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 26.10.2012 18:47:16     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Hill (@)
Titulek: tak nějak to opravdu bylo
Umíš se dívat, umíš naslouchat, umíš si to nastřádat, přebrat a výsledek v některé formě Ríšoviny vrhnout nám nevědomým... vlastně tentokrát ne všem: pracoval jsem v letech 1975 až 1984 u ČsHN, tedy i u Petrofů jsem strávil kus života (zpátky na zem: mezi elektroúdržbáři). Jsem vlastně vůbec způsobilý objektivně komentovat zrovna tento scénář, když jsem Petrofovými také poznamenaný? Hlavně jsem tam potkal mnoho skutečně dobrých lidí, z nichž už některým ani nemůžu poděkovat za to, že byli a že byli zrovna tam...
Ale zaujalo mě to, i filmeček si představit dokážu. Vím, od Tebe bude zřejmě zase vypadat o dost jinak a nejspíš i o dost líp, než to vidím já... no už jsi řekl Á, myslím, že i Bé z Tebe vypadne stejně srozumitelně.
Prostě to dodělej, těším se na to.

Komentář ze dne: 27.10.2012 12:31:27     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek: Sputnik
Krásně se to čte a určitě to bude i dobře natočené. Padá z toho na mě dojemná nostalgie, (doma jsme měli klavír - koncertní křídlo, nebyl to "Petrof", byl kdysi dávno vyrobený na zakázku pro dědu a dovezený z Itálie), taťka si ho sám ladil a opečovával a hravně na něj božsky hrál - a mně je líto, že ho nemám. Ale zpět k Tvé filmové povídce. Ty prostě dokážeš číst v lidech i věcech, dokážeš velmi citlivě odhadnout nálady nejen svých vrstevníků a velmi jemně se dotýkáš "člověčích" niter.
Tahle citlivost je strašně vzácná. Neumím malovat, většinou vidím to, co se mi líbí v barvách, ale tomuhle by nějak barvy ublížily, tak to mám černobílé - ale snad právě pro tu dojímavost - krásnější. Děkuji za zážitek. *** Svou dlouhou hrou tmou ztlumenou na strunách piana chlácholil můj neklid soumrak. Nad klaviaturu se sklonil stín. Mé oči se koupou v mlhách vzpomínky jako věčný obraz v matném lesku desky tátova stařičkého piána.

Komentář ze dne: 01.11.2012 12:02:25     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - (@)
Titulek:
Dobrý den, Richarde,

děkuji za odkaz, povídka má velmi působivou atmosféru, působí to na mě trochu smutně a zároveň je z toho cítit taková příjemná nostalgie, kdy člověk vzpomíná už jen na ty pěkné věci. Neumím si to asi dost přesně představit natočené, ale o to raději bych to natočené viděl. Myslím, že by ani nebylo třeba prostory v továrně moc upravovat, protože vybavení se od té doby moc nezměnilo:-) Jen ten salon bychom asi museli nějak naimprovizovat.

Docela by mě zajímalo, jak jste přišel na ten sputnik. Že máte takový model doma? Každopádně výborná scéna, kombinaci klavíru a družice snad nevymysleli ani před těmi 50 lety:-)

Tak až budete připraven na realizaci, přijeďte se k nám podívat, které prostory by se Vám do filmu nejvíce hodily. PETROF by dal myslím i peníze na filmový materiál.

Mějte se hezky.
Josef Hanuš
PETROF, spol. s r.o.



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2026        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz