jak už jsem psal na ICQ.básen vcelku jednoduchá.Žádné zářné výrazy.takhle krátké básně si buď dělaj hrátky se slovy, nebo jso ukončené rýmem, ale na druhou stranu to není pravidlo a tohle není špatné .

3

Je to hodně zvlá�tní...
dál sbírej střípky nenávisti....já budu jen tiše stát. Hodně mi to připomíná zápisy z jednoho deníku můho kamaráda, které mi dával nedávno číst.
Podle mě je to krásná. Dávám jedničku.

Ahojda Stínku...už jsem od tebe dlouho nic nečetla a tohle mě mile překvapilo. Mám pocit, že je v tom něco víc, než by se na 1. pohled zdálo. Jde to hodně do hloubky, jen zavřít oči...a je vidět hodně, hodně daleko.
Líbí :o)
1

Zrcadlo má mnoho podob..Odráží pravdu a věci, co si kolikrát nechceme ani připustit a ukazuje nám, co bychom měli vidět
Zvláštních pár větiček, ale líbí se mi:) Tak dvojka=)

Každému člověku zrcadlo zobrazí jeho tvář, do svých očí pohlédne a přeji mu, ať se nemusí bát toho co uvidí... Ta báseň mi zní jako směrovaná konkrétní osobě. 1.5

Ano, myslel jsem při jejím psaní na konkrétní osobu.
Asi jsem už unavený tím neustálým bojem o svůj životní prostor. Neustále se ospravedlňovat, ale za co vlastně?Jsou mi přisuzovány postoje, které mi vůbec nejsou vlastní a co říkám je veskrze nepodstatné. Už nechci mluvit, ne s lidma, kteří nechtějí naslouchat.
Budu tady jen tišše stát a mou poslední zbraní bude zrcadlo.

A čtu to znovu a znovu a přemýšlím, co k tomu napsat, zdá se mi, že slova nestačí, jenže v těchhle je - aspoň myslím - pro mě ukryto víc, než dokážu odhalit, něco je mezi řádky a já přemýšlím co...nebo možná není, možná v tom zase hledám něco, co v tom najít nemůžu...ale taková já už jsem...
Nechci sbírat střípky nenávisti, řežou mě do dlaní. A trhat motýlům křídla? Ne to ne, já jim jen tiše závidím - nebo možná někdy hlasitě.
No jo...beru si tahle slova pro sebe, beru si pro sebe to kouzlo, které se v nich schovává, aspoň já ho tam vidím.
Nechci být smutná, nechci se trápit, nechci plakat už vůbec nechci nenávidět a ani nebudu...snad...určitě...
Chtěla jsem napsat strašně moc, napsat to do hádanky, ale asi se mi to nedaří jako Tobě v těch 4 řádcích. Vždyť říkám, poodhalit a přece skrýt.
Až jednou v zrcadle neuvidím tu, jak kdosi řekl nevinně vášnivou i vášnivě nevinnou dívku, pak uznám, že je všechno ztraceno, že východ slunce nenastane.
Snad ona dívka ucítí i tu tichou přítomnost, ona v ni věří. Já té slečně věřím. Věříš jí Ty? konec, dost slov, dost písmen. Dost teček a nicneříkajícíchmezer

Davam za 1. Jelikoz ja osobne nehodnotim nejaka pravidla v psani poezie, mozna ze ty pravidla ani neznam. Tezko rict.
Ja hodnotim to co z basne citim a to jak citim, ze je to psane. Nevim, divam se na basne trochu jinak, nez na cokoli na svete. Asi.
Tvoje dilo je kratke, ale primo z nej krici, ze je psane pro nekoho. Je v nem jakesi odhodlani, rozhodnuti... a myslim, ze ani smutek nechybi..
A slovni spojeni v dile a vubec cely dojem... proste se mi to libi. Moc.

Ospravedlňovat se sám vůbec nemusíš. Buď tím kým jsi a to je nejlepší :-)

A tiše stát je někdy velice podnětné. :-)

Dávám 1,6