Ty víš, že nemohu Tvá díla objektivně hodnotit a své dojmy subjektivní sem ani nechci psát. Jsem vždy dojat, dotlačen k hranici maximálního prožitku. A tak se jen zeptám: "Budeme mít dost času?" ...

Ahoj, zdravím po ránu. Konečně už jsem si zvykla na volný verš a upřímně ti povím, vnímám ho jinak než dřív, kdy jsem k němu měla spíš nechuť. Dává větší prostor pro vyjádření srdcem, aniž by ho svazoval a nutil omílat, co už bylo tisíckrát řečeno jinde. Konečně se do něj dokážu ponořit a cítit, což mi dřív nešlo, a proto jsem preferovala tvůj vázaný verš (líbit se mi ale nepřestal, jen to konečně dostalo ten třetí rozměr, který dřív chyběl.) Ráda tě čtu Barčo, protože máš svébytný způsob vyjádření a tvé básně mají duši, vnitřní příběh a silnou atmosféru. Nejinak to cítím u téhle básně. Trošku jsem se rozepsala, ale tak k básním už jsem se ti beztak dlouho nevyjádřila.

Jednu vec Hary rekl dost presne: Tva dila opravdu vzdy tlaci cloveka k hranici maximalniho dosazitelného prozitku.
"Bože, kdo se tak zarývá nehty
v mé rozprodané duši?" -
ty nehty v rozprodane dusi mne opravdu pritlacili az ke zdi. Krasne metafory. Mas dar tvorit nadherne metafory. Jen "casem pohrbene city" je vyraz ponekud otrepany (Jaryn by rekl "klise"). Ale to je drobnost. Je to na jedna s hvezdickou. Jo, a volny vers uz dlouho "zeru" mnohem vic, nez vazany - poskytuje vic svobody, prostoru, ale zaroven klade na autora mnohem vetsi naroky.

Můj "básnický guru" - žel už nežijící - Jožo Urban napsal: "Pozor. Volný verš je nebezpečný tým, že zvádza k táraniu" (táranie - prázdné žvanění). Oceňuji všechny, kteří to s ním opravdu umí.

Barčo, pěkná báseň. Od prvních veršů, které jsem od tebe četla, tě čtu moc ráda a někdy se k tvým básním i vracím. Jak napsali přede mnou, máš svůj způsob vyjadřování. Tvoje básně jsou vždy velmi silné a plné pěkných obratů...Líbí se mi:)